Proroci a králové

38. kapitola — Světlo proráží tmu

Zkáza a zmar, jíž se vyznačovala poslední léta království Judy, by byly přivedly k zoufalství i nejstatečnější srdce, kdyby se jim nebylo dostalo povzbuzení v prorockých projevech poslů Božích. Skrze Jeremiáše v Jeruzalémě, skrze Daniela na babylónském dvoře, skrze Ezechiela na březích řeky Chebar objasňoval Hospodin svůj věčný úmysl a ujišťoval, že je ochoten splnit svému vyvolenému národu zaslíbení, zaznamenaná v knihách Mojžíšových. To, co pravil, jistě vykoná pro ty, kdož mu osvědčí věrnost. “Živé a trvalé je slovo Boží.” (1. Petrův 1,23) PK 305.1

Ve dnech putování po poušti učinil Hospodin hojnost opatření, aby jeho dítky zachovaly v paměti slova jeho zákona. Když se Izraelští usadili v Kanaánu, byla božská přikázání opakována každodenně v každé rodině; byla napsána na dveřních veřejích a na vratech a rozšířena na pamětních tabulkách. Byla zhudebněna a složena v písně, jež zpívali mladí i staří. Kněží vyučovali těmto svatým přikázáním ve veřejných shromážděních a panovníci země o nich denně hloubali. “Přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí,” přikázal Hospodin Jozuovi o knize zákona, “abys ostříhal a činil všecko podle toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáš šťastný budeš na cestách svých, a tehdáš opatrný budeš.” (Jozue 1,8) PK 305.2

Z knih Mojžíšových učil Jozue celý Izrael. “Nebylo ani slova ze všeho, což přikázal Mojžíš, jehož by nečetl Jozue přede vším shromážděním Izraelským, i ženami i dětmi i příchozími, kteříž šli uprostřed nich.” (Jozue 8,35) To odpovídalo výslovnémi příkazu Hospodinovu, podle něhož se slova knihy zákona měla veřejně číst každých sedm let o svátku stánků. “Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých,” bylo přikázáno duchovním vůdcům Izraele, “aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto. Synové také jejich, kteří ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi.” (5. Mojžíšova 31,12.13) PK 305.3

Kdyby bylo v následujících stoletích této rady dbáno, jak jinak by vypadaly dějiny Izraele! Jen tehdy, když v srdcích lidu byla úcta k svatému slovu Božímu, mohli doufat, že splní božský záměr. Byla to úcta k zákonu, která dávala Izraeli sílu za vlády Davidovy a v prvních letech Šalomounova panování; byla to víra v živé slovo, která způsobila nápravu za dnů Eliášových a Joziášových. Právě těchto Písem pravdy, nejcennějšího dědictví Izraele, se dovolával Jeremiáš, když usiloval o nápravu. Ať působil kdekoli, všude zapřísahal lid: “Slyšte slova smlouvy této.” (Jeremjáš 11,2) Slova, z nichž plně pochopí úmysl Boží, aby znalost spásné pravdy byla rozšířena do všech národů. PK 306.1

V posledních letech odpadnutí Judy se zdálo, že napomínání proroků je málo platné; a když vojska Kaldejských přitáhla potřetí a naposled a oblehla Jeruzalém, pozbyl každý naději. Jeremiáš předpověděl úplnou zkázu; protože stále naléhal, aby se poddali, byl nakonec uvržen do vězení. Bůh však nenechal v beznaději a zoufalství věrný zbytek, který pozůstal ve městě. I když byl Jeremiáš pod přísným dozorem těch, kdož pohrdali jeho poselstvími, dostalo se mu nových zjevení o tom, že nebesa jsou ochotna odpustit a spasit; tato zjevení jsou spolehlivým zdrojem útěchy pro církev Boží od té doby až po dnešek. PK 306.2

Drže se pevně zaslíbení Božích, předvedl Jeremiáš obyvatelům odsouzeného města názorně svou silnou víru v konečné splnění záměru, která má Bůh se svým národem. V přítomnosti svědků a za pečlivého zachování všech nutných zákonných ustanovení koupil za sedmnáct šekelů stříbra rodinný dvůr v nedaleké obci Anatot. PK 306.3

Podle lidského rozumu se taková koupě půdy ležící na území, které již bylo pod mocí babylónských, jevila jako pošetilý čin. Prorok sám předpověděl zničení Jeruzaléma, zpustošení Judska a úplnou zkázu království. Předpověděl, že nastane dlouhé údobí, v němž budou žít v zajetí v dalekém Babylóně. Byl již pokročilého věku a nemohl se nadíti, že z učiněné koupě bude mít osobní užitek. Avšak hloubání v proroctvích, zaznamenaných v Písmě, vyvolalo v jeho srdci pevné přesvědčení, že Hospodin má v úmyslu vyvést své dítky z otroctví a obnovit jejich staré vlastnictví zaslíbené země. Okem víry viděl Jeremiáš, jak se vyhnanci vracejí po skončení let zkoušky a znovu se usazují v zemi svých otců. Koupí dvora v Anatot učinil Jeremiáš, co mohl, aby tím dal druhým naději, která přinese jeho srdci tak mnoho útěch. PK 306.4

Když podepsal listiny o koupi, kterou podepsali také svědkové, přikázal Jeremiáš svému pomocníku Báruchovi: “Vezmi cedule tyto, tuto ceduli té koupě, jakož zapečetěnou, tak ceduli otevřenou tuto, a vlož je do nádoby hliněné, aby trvaly za mnohá léta. Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť kupováni budou domové, a rolí, i vinice v zemi této.” Jeremjáš 32,14.15. PK 307.1

V době, kdy se uskutečnila tato neobyčejná koupě, byly vyhlídky pro Judu tak beznadějné, že hned po provedení všech náležitostí spojených s koupí a po uložení písemných záznamů začala být těžce zkoušena i neotřesená víra Jeremiášova. Nejednal opovážlivě, když se takto snažil povzbudit Judu a dodat mu odvahu? Nedal lidem důvod k falešné naději v touze vnuknout jim důvěru v zaslíbení slova Božího? Ti, kdož uzavřeli smlouvu s Bohem, již dávno zapomněli, jaká opatření byla pro ně učiněna. Mohou se někdy vyplnit zaslíbení daná vyvolenému národu? PK 307.2

Zmatený, sklíčený žalem z utrpení těch, kdož odmítali litovat svých hříchů, obrátil se prorok k Bohu o další osvícení, jaký je božský záměr s lidstvem. PK 307.3

“Ach, Panovníče Hospodine,” modlil se, “aj, ty jsi učinil nebe i zemi mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým, nemůžeť skryta býti před tebou žádná věc. Činíš milosrdenství nad tisíci, a odplacíš za nepravost otců do lůna synů jejich po nich, Bůh veliký, silný, mocný, jehož jméno Hospodin zástupů, veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho. Kterýž jsi činil divy a zázraky v zemi Egyptské až do tohoto dne, jakož v Izraelovi tak mezi jinými lidmi, a dobyls sobě jména, jakéž jest po dnešní den. PK 307.4

Nebo vyvedl jsi lid svůj Izraelský z země Egyptské v divích a v zázracích, a rukou silnou, a ramenem vztaženým, a v strachu velikém, a dals jim zemi tuto, kterouž jsi přisáhl dáti otcům jejich, zemi oplývající mlékem a strdí. Ale že všedše do ní, a dědičně ujavše ji, neposlouchali hlasu tvého, a v zákoně tvém nechodili, všeho, což jsi koli přikázal jim činiti, nečinili, protož způsobils to, aby je potkalo všecko toto zlé.” Jeremjáš 32,17-23. PK 308.1

Vojska Nabuchodonozorova se chystala ztéci hradby Sióna útokem. V poslední zoufalé obraně zahynou tisíce lidí. Další sicíce lidí umřou hlady a nemocemi. Osud Jruzaléma je již zpečetěn. Vojska nepřítele se již dívají před hradby z obléhajících věží. “Aj,” modlil se prorok dále k Bohu, “střelci přitáhli na město, aby je vzali, a město skrze meč a hlad a mor dáno jest v ruku Kaldejských, bojujících proti němu; a tak, což jsi koli promluvil, děje se, jakž to sám vidíš. Ty pak pravíš mi, Panovníče Hospodine: Zjednej sobě dvůr tento za peníze, a osvědč to svědky, ano již město toto dáno jest v ruku Kaldejských.” Jeremjáš 32,24.25.) PK 308.2

Na modlitbu prorokovu přišla milostivá odpověď. “Stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi” v této hodině tísně, kdy víra posla pravdy byla zkoušena jako v ohni: “Aj, já jsem Hospodin Bůh všelikého těla, zdaliž přede mnou může býti skryta která věc?” Jeremjáš 32,26.27. Město padne zakrátko do rukou Kaldejských; jeho brány a paláce budou zapáleny a lehnou popelem; avšak přesto, že brzy nastane zkáza a obyvatelé Jeruzaléma budou odvlečeni do zajetí, bude věčný záměr Hospodinův s Izraelem splněn. V odpovědi na modlitbu svého služebníka pravil Hospodin o těch, na něž dopadají jeho tresty: PK 308.3

“Aj, já shromáždím je ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal v hněvě svém, a v rozpálení svém, i v prchlivosti veliké, a přivedu je zase na toto místo, a způsobím to, aby bydlili bezpečně. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. Dám zajisté jim srdce jedno a cestu jednu, aby se mne báli po všecky dny, tak aby jim dobře bylo i synům jejich po nich. A učiním s nimi smlouvu věčnou, že se neodvrátím od nich, abych jim neměl dobře činiti; nadto bázeň svou dám v srdce jejich, aby neodstupovali ode mne. I veseliti se budu z nich, dobře jim čině, když je štípím v zemi této pevně, celým srdcem svým a vší duší svou.” PK 308.4

“Nebo takto praví Hospodin: Jakož jsem uvedl všecko toto zlé veliké na lid tento, tak uvedu na ně všecko to dobré, o němž jim mluvím. Tehdáž kupováno bude pole v zemi této, o níž vy říkáte: Pustá jest, tak že není v ní žádného člověka ani hovada, dánať jest v ruku Kaldejských. Pole za peníze kupovati budou, a zapisovati do cedulí, a zpečetíce, svědky osvědčovati v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma v městech Judských, jakož v městech, kteráž jsou při horách, tak v městech na rovinách, a v městech poledních, když zase přivedu zajaté jejich, dí Hospodin.” Jeremjáš 32,37-44. PK 309.1

K utrvzení těchto ujištění, že Izrel bude vysvobozen a uzdraven, “stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještě zavřín byl v síni stráže, řkoucí:” PK 309.2

“Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho: Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš. Nebo takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, o domích města tohoto, a o domích králů Judských, kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem:… Aj, já zopravuji je a vzdělám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého. Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdělám je jako prvé, a očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich…A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím.” PK 309.3

“Takto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterémž vy říkáte: Popléněno jest, tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých…ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin.” PK 309.4

“Takto praví Hospodin zástupů: Na místě tomto popléněném, tak že není žádného člověka ani hovada, i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů, kdež by chovali stáda. V městech při horách, v městech na rovinách a v městech v straně polední, tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma, i v městech Judských, ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího, praví Hospodin.” PK 309.5

“Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu.” Jeremjáš 33,1-14. PK 310.1

Tak byla církev Boží utěšována v jedné z nejčernějších hodin svého dlouho zápasu se silami zla. Zdálo se, že satanovo úsilí zabubit Izrael bylo korunováno úspěchem, avšak Hospodin překoná současné události a v dalších letech bude mít jeho národ příležitost, aby vykoupil minulost. Poselství Boží církvi znělo: PK 310.2

“Neboj se, služebníče můj Jákobe,…aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval, a pokoj měl, a nebude žádného, kdo by jej předěsil. Neboť já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tě vysvobodil.” “Tobě navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím tě.” Jeremjáš 30,10.11.17. PK 310.3

Až přijde ten blažený den uzdravení, budou kmeny rozděleného Izraele opět sjednoceny v jeden národ. Hospodin bude uznán za panovníka “všech čeledí Izraelových”. “Budou mým lidem,” pravil Bůh. “Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého…kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.” Jeremjáš 31,1.7-9. PK 310.4

Pokoření před očima národů, měli se ti, jež kdysi nebesa uznala za vyvolené přede všemi ostatními národy země, naučit ve vyhnanství poslušnosti, tak nutné pro jejich budoucí blaho. Dokud se tomu nenaučí, nemůže pro ně Bůh učinit všechno, co by chtěl učinit. “Budu tě trestati v soudu, ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám,” prohlásil Hospodin, čímž vysvětlil svůj záměr potrestat je pro jejich duchovní dobro. Jeremjáš 30,11. Ti, kdož byli středem něžné lásky Boží, nebudou navždy odstrčeni, přede všemi národy země. Bůh ukáže, že jeho úmyslem je dobýt vítězství ze zdánlivé porážky, zachraňovat a ne bubit. Proroku se dostalo poselství: PK 310.5

“Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého. Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj. I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Sióna, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotu a bravu, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více…Obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zármutku jejich. Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.” PK 311.1

“Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti. Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem. Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.” PK 311.2

“Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin. Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.” Jeremjáš 31,10-14.23-25.31-34. PK 311.3