Proroci a králové

31. kapitola — Naděje pohanů

Za svého působení podával Izaiáš jasné svědectví o tom, jaký úmysl má Bůh s pohany. Také jiní proroci se zmiňovali o božském plánu, avšak jejich výroky nebyly vždy správně pochopeny. Jen Izaiášovi bylo dáno, aby Judovi objasnil pravdu, že k Izraeli Božímu budou přičteni mnozí, kteří nepocházejí z Abrahámova semene. Toto učení nebylo v souladu s náboženskou naukou jeho doby, přesto Izaiáš nebojácneě hlásal poselství dané mu Bohem a přinesl naději mnohému srdci toužícímu po duchovních požehnáních, přislíbených semeni Abrahámovu. PK 242.1

Apoštol pohanů upozorňuje ve svém listě věřícím v Římě na tento rys Izaiášova učení. “Izaiáš,” praví Pavel “se osměluje říci: Dal jsem se nalézti těm, kteří mne nehledali, zjevným jsem se učinil těm, kteří se po mně neptali.” Římanům 10,20. PK 242.2

Často se zdálo, že Izraelsští jsou neschopni nebo nechtějí porozumět, jaký úmysl má Bůh s pohany. A právě tento úmysl to byl, jenž z nich učinil lid zvláštní a ustavil je jako nezávislý národ mezi národy země. Abrahám, jejich otec, jemuž se jako prvnímu dostalo zaslíbení smlouvy, byl vyzván, aby vyšel “ze země své a z příbuznosti své” do vzdálené země, aby mohl být nositelem světla pohanům. Ačkoli zaslíbení, jež mu bylo dáno, obsahovalo slib, že bude mít potomstvo tak četné jako písek u moře, neměl se stál zakladatelem velkého národa v zami Kanaán jen ze sobeckých důvodů. Smlouva Boží uzavřená s ním se vztahovala na všechny národy země. “Požehnám tobě,” pravil Hospodin, “a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. Požehnám také dobrořecícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.” 1. Mojžíšova 12,2.3. PK 242.3

Když byla smlouva obnovena krátce před narozením Izákovým, byl Boží záměr s lidstvem znovu objasněn. “Požehnáni budou v něm všickni národové země,” (1. Mojžíšova 18,18) znělo ujištění Hospodinovo o zaslíbeném dítěti. Později pak nebeský posel znovu prohásil: “Požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země.” 1. Mojžíšova 22,18. PK 242.4

Podmínky této smlouvy v celém rozsahu byly dobře známy dítkám Abrahamovým a dětem jejich dětí. Aby se mohli stát požehnáním národů a aby jméno Boží bylo učiněno známým “na vší zemi” (2. Mojžíšova 9,16), byli Izraelští vysvobozeni z egyptské poroby. Budou-li poslušni požadavkům Božím, předběhnou ostatní národy v moudrosti a chápání; této nadřazenosti však dosáhnou a udrží si ji jen proto, aby skrze ně mohl být splněn záměr Boží se všemi národy země. PK 243.1

Podivné úkazy, které provázely vysvobození Izreale z egyptského otroctví a jejich putování a vstup do zaslíbené země, způsobily, že mnozí z pohanů uznali Boha Izraele za Svrchovaného vládce “Zvědiť Egyptští,” zanělo zaslíbení, “že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku svou na Egypt a vyvedu syny Izraelské z prostředku jich.” 2. Mojžíšova 7,5. I hrdopyšný faraón byl nucen uznat moc Hospodinovu. “Jděte, služte Hospodinu,” pravil Mojžíšovi a Áronovi, “a dejte mi také požehnání.” 2. Mojžíšova 12,31.32. PK 243.2

Postupující zástupy Izraelských poznávaly, že mocné divy Boha Hebrejů je předcházejí a že někteří mezi pohany pochopili, že jen on je pravým bohem. V bezbožném Jerichu svědčila pohanská žena: “Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole” Jozue 2,11. Dozvěděla se o Hospodinu a tato známost byla její spásou. Vírou “Raab nezahynula” s těmi, kdož neuvěřili. Židům 11,31. A její obrácení nebylo ojedinělým případem milosrdenství Božího s modloslužebníky, kteří uznali jeho božskou moc. Početný národ žijící v zemi — Gabaonští — se zřekl svého pohanství a přidal se k Izraeli, sdíleje s ním požehnání smlouvy. PK 243.3

Bůh nerozeznává lidi podle národnosti, plemene nebo třídy. Je Stvořitelem všeho lidstva. Všichni lidé jsou svým stvořením jedna rodina, jsou jedno skrze vykoupení. Kristus přišel, aby strhl všechny dělící přehrady, aby dokořán otevřel všechny chrámové dvory, tak aby každá duše mohla mít volný přístup k Bohu. Jeho láska je tak veliká, tak hluboká a plná, že proniká všude. Vysvobozuje ze satanova vlivu ty, kdož byli oklamáni jeho šálením, a přibližuje je k trůnu Božímu, trůnu, kolem něhož září duha zaslíbení. Kristus nerozlišuje mezi Židem a Řekem, mezi otrokem a svobodným. PK 243.4

Když se pak Izraelští usadili v Zaslíbené zemi, upadly v dlaších letech blahodárné plány Hospodinovy pro spásu pohanů téměř zcela v zapomnění a bylo třeba, aby Bůh oznámil svůj plán. “Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny světa,” zpíval žalmista pod vnuknutím Ducha, “a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.” “Přijdouť nejvzácnější z Egypta. Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.” “Báti se budou pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé.” “Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, že shlédl s výsosti svatosti své, Hospodin s nebe na zemi že popatřil, aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddáni byli, aby vypravovali na Siónu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě když se spolu shromáždí národové a království, by sloužili Hospodinu.” Žalm 22,28; 68,32; 102,16.19-23. PK 244.1

Kdyby byl Izrael zůstal věren svému povolání, všechny národy země by se byly podílely na jeho požehnáních. Avšak srdcí těch, jimž byla svěřena známost spásné pravdy, se nedotkla bída těch, kdož žili kolem nich. Když zapomněli na úmysl Boží, začali se na pohana dívat jako na někoho, na koho se milost Boží nevztahuje. Světlo pravdy přestlo plynout, zavládla tma. Národy zastřel závoj nevědomosti; o lásce Boží se nevědělo téměř nic, dařilo se bludům a pověrám. PK 244.2

Takové byly poměry, když byl Izaiáš povolán k prorockému poslání. Nebyl však proto malomyslný, neboť v uších mu zněl vítězoslavný chór andělů, obklopujících trůn Boží a zpívajících “Plná jest všecka země slávy jeho.” Izajáš 6,3. A jeho víra byla posilována vidinami slavných vítězství církve Boží, až “země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře napněno jest.” Izajáš 11,9. “Zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové,” bude nakonec odstraněno. Izajáš 25,7. Duch Boží bude vylit na všechny lidi. Ti, kdož lační a prahnou po spravedlnosti, budou přičteni k Izraeli Božímu. “Porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedle tekutých vod,” pravil prorok. “Tento dí: Hospodinův já jsem, a onen nazůve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude.” Izajáš 44,4.5. PK 244.3

Proroku bylo dáno zjevení o tom, jak blahodárný sleduje Bůh záměr rozehnáním zatrvzelých Judských mezi národy země. “Poznáť lid můj jméno mé,” pravil Hospodin; “poznáť, pravím, v ten den, že jsem to já, kterýž mluví.” Izajáš 52,6. A nejen oni sami se naučí poslušnosti a víře; na místech svého vyhnanství naučí také druhé znát živého Boha. Mnozí z potomků cizinců se naučí milovat Boha jako svého Stvořitele a Vykupitele; začnou zachovávat svatou sobotu Boží jako památku tvůrčí síly Boží; a až ohrne “Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů,” aby vysvobodil svůj lid ze zajetí, uvidí “všecky končiny země” spásu Boží. (Izajáš 52,10) Mnozí z těch, kdož se obrátí z pohanství, se budou chtít připojit k Izraelským a provázet je při návratu do Judska. Nikdo z nich neřekne: “Odloučil mne Hospodin od lidu svého” (Izajáš 56,3), neboť Bůh skrze svého proroka pravil těm, kteří se mu oddají a budou zachovávat jeho zákon, že budou od té chvíle počítáni k duchovnímu Izraeli — k církvi Boží na zemi. PK 245.1

“Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající soboty, aby jí nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou, ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů. Pravíť Panovník Hospodin, kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho.” Izajáš 56,6-8. PK 245.2

Proroku bylo dopřáno pohlédnout za staletí, do doby příchodu zaslíbeného Meisáše. Nejrpve spatřil jen “soužení a tmu, mrákotu, bídu a nátisk v temnostech” Izajáš 8,22. Viděl, že mnozí z těch, kdož touží po světle pravdy, jsou sváděni falešnými učiteli do zmatených bludišť filosofie a spiritismu; mnozí věří ve vnější formy zbožnosti, avšak nevnášejí pravou zbožnost do každodenního života. Zdálo se, že vyhlídky jsou beznadějné. Záhy se však výjev změnil a před očima prorokovýma se objevilo podivuhodné vidění. Spatřil Slucne spravedlnosti, jak vychází se spásou na svých křídlech; a pln obdivu zvolal: “Ne tak obklíčí mrákota té země, kteráž soužena bude, jako když se ponejprv nepřítel dotkl země Zabulon a země Neftalím, ani jako potom, když více obtíží, naproti moři, při Jordánu Galilei lidnatou. Lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zaskví se.” Izajáš 9,1.2. PK 245.3

Toto slavné světlo světa přinese spásu každému národu, lidem všech plemen a jazyků. Prorok slyšel, jak věčný Otec praví o díle, jež ho čeká: “Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země.” “V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná, abys řekl vězňům: Vyjděte, a těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se.” “Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim.” Izajáš 49,6.8.9.12. PK 246.1

Pohlížeje ještě dále do budoucnosti, viděl prorok, jak se tato slavná zaslíbení do písmene plní. Viděl, jak hlasatelé blažené zvěsti o spáse jdou do všech končin země, ke všem lidem a národům. Slyšel, jak Hospodin praví o církvi evangelia: “Aj, já obrátím na něj jako řeku pokoj, a jako potok rozvodnilý slávu národů.” A uslyšel příkaz: “Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď, nebo napravo i nalevo se rozmůžeš, a símě tvé národy dědičně vládnouti bude.” Izajáš 66,12; 54,2.3. PK 246.2

Hospodin pravil prorokovi, že pošle své svědky “k národům do Tarsu, Pul a Lud….do Tubal a Javan, na ostrovy daleké.” Izajáš 66,19. PK 246.3

“Ó jak krásné na horách
nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje,
a ohlašuje pokoj,
toho, ješto zvěstuje dobré,
ješto káže spasení, a mluví k Sionu:
Kralujeť Bůh tvůj.” Izajáš 52,7. PK 246.4

Prorok slyšel Boha, jak volá svou církev k dílu, k němuž byla ustanovena, aby byla připravena cesta k uvedení do věčného království Božího. Poselství znělo naprosto jasně: PK 247.1

“Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé,
a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.
Nebo aj, tmy přikryjí zemi,
a mrákota národy,
ale nad tebou vzejde Hospodin,
a sláva jeho nad tebou vidína bude.
I budou choditi národové v světle tvém,
a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou.
Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř.
Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou,
synové tvoji zdaleka přijdou,
a dcery tvé při boku tvém chovány budou.
I vystavějí cizozemci zdi tvé,
a králové jejich přisluhovati budou tobě,
když v prchlivosti své ubiji tě,
a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou.
A otevříny budou brány tvé ustavičně,
ve dne ani v noci nebudou zavírány,
aby přivedli k tobě sílu pohanů,
i králové jejich aby přivedeni byli.
Obraťtež zřetel ke mně,
abyste spaseny byly všecky končiny země;
nebo já jsem Bůh silný,
a není žádného více.” Izajáš 60,1-4.10.11; 45,22. PK 247.2

Tato proroctví velkého duchovního probuzení v době těžké tmy se dnes naplňují zřizováním misijních stanic, jež zasahují i do zaostalých oblastí země. Skupiny misionářů v pohanských zemích přirovnal prorok ke znamením, jež byla zřízena, aby vedla ty, kdož hledají světlo pravdy. PK 247.3

“Budeť v ten den,” praví Izaiáš, “že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou, nebo odpočívání jeho bude slavné. I bude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého…A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země.” Izajáš 11,10-12. PK 248.1

Den vysvobození je nablízku. “Oči Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímného.” 2. Paralipomenon 16,9. Mezi všemi národy, mezi lidmi všech plemen a jazyků vidí Bůh muže a ženy, kteří prosí o světlo a moudrost. Jejich duše jsou neukojeny; dlouho se živily popelem (Viz Iz 44,20). Nepřítel vší spravedlnosti je svedl na scestí, tápou jako slepí. Jsou však upřímní v srdci a přejí si poznat lepší cestu. Ačkoli se utápějí v pohanství a neznají psaný zákon Boží ani Syna Božího Ježíše, prozrazují rozličným způsobem, že na jejich mysl a povahu působí božská moc. PK 248.2

Ti, kdož nevědí nic o Bohu, leda to, čeho se jim dostalo působením božské milosti, se někdy chovají laskavě k služebníkům Božím, poskytujíce jim ochrany s nasazením vlastního života. Duch svatý vštěpuje milost Kristovu do srdce mnohého šlechetného hledače pravdy a vzbuzuje v něm soucit, který vychází z jeho povahy a neodpovídá jeho dosavadní výchově. Do jeho duše září “světlo, které osvěcuje každého člověka, který přichází na svět” (Jan 1,9), a toto Světlo bude řídit jeho kroky do království Božího, bude-li ho dbát. Prorok Micheáš pravil. “Sedím-li v temnostech, svítí mi Hospodin…Vyvede mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.” Micheáš 7,8.9. PK 248.3

Plán nebes na spásu člověka je tak obsáhlý, že zahrnuje celý svět. Bůh touží vdechnout zdeptanému lidstvu dech života. A nedopustí, aby byla zklamána jediná duše, která upřímně touží po něčem vyšším a ušlechtilejším, než co může nabídnout svět. Nepřestává vysílat své anděly k těm, kdož se v nejbeznadějnějších situacích modlí a prosí ve víře o nějakou vyšší moc, aby se jich ujala a přinesla jim vysvobození a pokoj. Rozličným způsobem se jim Bůh zjeví a přivede je do takových okolností, že se v nich zrodí víra v toho, jenž se dal za výkupné za všechny, “aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázání jeho.” Žalm 78,7. PK 248.4

“Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude?” “Tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchválil násilník, vyproštěno bude.” Izajáš 49,24.25. “Zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši.” Izajáš 42,17. PK 249.1

“Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu bohu jeho.” Žalm 146,5. “Navraťtež se k ohradě, ó věžňové v naději postavení.” Zacharjáš 9,12. Všem v pohanských zemích, kdož jsou v srdci čestní — “upřímným” v očích nebes — “vzchází ve tmách světlo” Žalm 112,4. Bůh praví: “Povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich.” Izajáš 42,16. PK 249.2