Život naplněný pokojem

16. kapitola — Modlitba za nemocné

Písmo říká, že “je třeba stále se modlit a neochabovat”. Lukáš 18,1. Je-li vůbec nějaká doba, kdy lidé cítí potřebu modlit se, pak je to tehdy, když jim ubývá sil a když se jim zdá, že jim uniká život. Ti, kdo se těší plnému zdraví, často zapomínají na vzácné dary milosti, jichž se jim dostává den za dnem a rok za rokem, a nechválí Boha za jeho dobrodiní. Přijde-li však nemoc, začnou vzpomínat na Boha. Člověk pociťuje potřebu Boží pomoci, ubývá-li mu sil. Náš milosrdný Bůh se neodvrátí od člověka, který upřímně hledá jeho pomoc. Bůh je naším útočištěm v nemoci i ve zdraví. ZNP 115.1

“Jako se nad syny slitovává otec,
slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On ví, že jsme jen stvoření,
pamatuje, že jsme prach.” Žalm 103,13.14. ZNP 115.2

“Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti,
pro své nepravosti byli pokořeni.
Každý pokrm se jim hnusil,
dospěli až k branám smrti.” Žalm 107,17.18. ZNP 115.3

“A když ve svém soužení
úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
seslal své slovo a uzdravil je,
zachránil je z jámy.” Žalm 107,19.20. ZNP 115.4

Bůh je ochotný vrátit nemocnému zdraví dnes právě tak, jako tomu bylo v dobách, kdy Duch svatý prostřednictvím žalmisty vyslovil tato slova. Kristus je dnes týmž soucitným lékařem, jakým byl během své pozemské služby. V něm je hojivý balzám pro každou nemoc a léčivá síla pro každou slabost. Jeho dnešní následovníci se mají modlit za nemocné právě tak, jako se za ně modlili učedníci v minulosti. A uzdravení přijde, neboť “modlitba víry uzdraví nemocného”. Máme moc Ducha svatého, klidnou jistotu víry, která se může dovolávat Božích zaslíbení: “Na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je” (Marek 16,18), je dnes právě tak věrohodné, jako bylo za dnů apoštolů. Je výsadou Božích dětí a naše víra se má pevně chopit všeho, co v sobě toto zaslíbení zahrnuje. Kristovi služebníci jsou prostředníky jeho působení a Kristus chce skrze ně projevovat svou léčivou moc. Naším úkolem je v náručí víry předkládat nemocné a trpící Bohu. Měli bychom je učit, aby uvěřili Velkému lékaři. ZNP 115.5

Spasitel chce, abychom povzbuzovali nemocné, zoufalé a trpící, aby se chopili jeho síly. Vírou a modlitbou se pokoj nemocného může proměnit v Boží dům. Slovem i činem mohou lékaři a zdravotní sestry říci tak jasně, že tomu není možno neporozumět: “Na tomto místě je Bůh” — a to ne proto, aby zničil, ale aby zachránil. Kristus touží po tom, aby mohl zjevovat svou přítomnost u lůžka nemocných tím, že naplní srdce lékařů a ošetřovatelek vůní své lásky. Žijí-li ti, kdo pečují o nemocného, tak, že Kristus s nimi může jít k posteli pacienta, nemocný nabude přesvědčení, že je přítomen soucitný Spasitel. Již samo toto přesvědčení udělá mnoho pro uzdravení člověka. ZNP 116.1

Bůh vyslyší modlitbu. Kristus slibuje: “Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.” Jan 14,14. Jindy říká: “Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.” Jan 12,26. Žijeme-li podle Božího slova, pak se na nás naplní každé vzácné zaslíbení, které nám Bůh dal. Jeho milost si sice nezasloužíme, avšak odevzdáme-li se mu, přijme nás. Bůh chce pracovat pro ty a skrze ty, kdo ho následují. ZNP 116.2