Život naplněný pokojem

10. kapitola — Pomáhat pokoušeným

Kristus nás nemiluje proto, že jsme ho my milovali jako první. Vždyť on zemřel za nás, “když jsme byli ještě hříšníky”. Nejedná s námi tak, jak si zasloužíme. Neodsuzuje nás, ačkoli naše hříchy zasluhují odsouzení. Rok po roce snáší naši slabost, nevědomost, nevděčnost a vzpurnost. Navzdory našemu bloudění, zatvrzelosti našeho srdce a zanedbávání jeho svatého slova je jeho ruka stále vztažena. ZNP 78.1

Milost je Boží přízeň nabízená lidem, kteří si ji nezaslouží. My jsme ji nehledali. Jejím posláním je vyhledat nás. Boha těší, když nám může darovat svou milost, ne protože jsme toho hodni, ale protože jsme toho naprosto nehodni. K uplatnění nároku na jeho milost nás opravňuje jedině naše velká bída. ZNP 78.2

Pán Bůh prostřednictvím Ježíše Krista vztahuje celý den svou ruku a zve hříšné a padlé. Chce přijmout všechny. Zve každého. Jeho slávou je odpustit i největšímu hříšníkovi. Vezme kořist mocnému, osvobodí zajatého, vytrhne hořící dřevo z plamene. Spustí zlatý řetěz své milosti do největších hloubek lidské zkaženosti a vyzvedne poníženého člověka poskvrněného hříchem. ZNP 78.3

Každý člověk je předmětem laskavého zájmu toho, který dal svůj život, aby mohl přivést lidstvo zpátky k Bohu. Pečuje o hříšné a bezmocné lidi, kteří podléhají satanovým klamům a léčkám, tak jako se stará pastýř o ovce svého stáda. ZNP 78.4

Spasitelův příklad má být vzorem naší služby pro pokoušené a chybující. Máme druhým projevovat stejný zájem, soucit a shovívavost, jaké projevuje Spasitel nám. Říká: “Jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.” Jan 13,34. Bude-li v nás přebývat Kristus, budeme projevovat jeho nesobeckou lásku ke všem, s nimiž přicházíme do styku. Potkáme-li muže a ženy, kteří potřebují soucit a pomoc, nebudeme se ptát: “Jsou toho hodni?”, nýbrž: “Jak jim mohu prospět?” ZNP 78.5

Božím dědictvím jsou chudí i bohatí, lidé s vysokým postavením i lidé stojící na nejnižším stupni společenského žebříčku, svobodní i zotročení. Ten, který dal svůj život, aby vykoupil člověka, vidí v každé lidské bytosti hodnotu, kterou nelze vyčíslit. V tajemství a slávě kříže můžeme poznat, jakou cenu připisuje Kristus člověku. Budeme-li si počínat také tak, pocítíme, že lidé, ať jsou sebezkaženější, mají příliš velkou cenu, než aby se s nimi smělo jednat chladně nebo s pohrdáním. Uvědomíme si, jak je důležité pracovat pro své bližní, aby mohli být vyzvednuti k Božímu trůnu. ZNP 78.6

Ztracená mince, o níž se mluví v Spasitelově podobenství, byla kusem stříbra, i když ležela ve špíně a smetí. Její majitelka ji hledala, protože mince měla cenu. Tak také každý člověk, jakkoli zkažený hříchem, je v Božích očích vzácný. Stejně jako na minci je vyryt obraz a nápis vládnoucí moci, tak člověk při svém stvoření nesl obraz a nápis Boží. Ačkoli je nyní vlivem hříchu tento obraz zničený a nezřetelný, zůstávají jeho stopy v každém člověku. Bůh chce takového jedince obnovit a vrátit mu svůj vlastní obraz spravedlnosti a svatosti. ZNP 79.1