Život naplněný pokojem

Příprava na životní problémy

Nikdy není dostatečně zdůrazňován fakt, že zdraví není věc náhody. Zdraví je výsledkem poslušnosti zákona. Uznávají to účastníci atletických závodů a různých sportovních soutěží. Sportovci se na ně připravují co nejsvědomitěji. Prodělávají důkladný výcvik a podrobují se přísné kázni. Každý tělesný návyk je pečlivě zvažován. Vědí totiž, že každé opomenutí, každý výstřelek a každá nedbalost, která oslabuje nebo ochromuje činnost některého orgánu nebo funkce těla, má za následek porážku. ZNP 59.1

Oč důležitější je dosáhnout úspěchu ve skutečném životě. Životní problémy nejsou malichernými šarvátkami. Život je vlastně boj, na jehož výsledku závisí věčnost. Musíme čelit neviditelným nepřátelům. Zlí andělé usilují o ovládnutí každé lidské bytosti. Vše, co poškozuje zdraví, nám nejen ubírá tělesnou sílu, ale oslabuje také duševní a duchovní schopnosti. Holdování jakémukoli nezdravému návyku omezuje naši schopnost rozlišovat mezi tím, co je správné a co nesprávné, a ztěžuje nám i naše úsilí odolávat zlu. Zvyšuje nebezpečí nezdaru a porážky. ZNP 59.2

“Ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu.” 1. Korintským 9,24. V boji, jehož se účastníme, mohou zvítězit všichni, kdo se ukázněně řídí správnými zásadami. Lidé příliš často pokládají zachovávání těchto zásad v každodenním životě za nedůležité, za věc tak všední, že jí není potřeba věnovat pozornost. Vzhledem k tomu, co je v sázce, však nic z toho, co musíme činit, není malicherné. Každý skutek je tak závažný, že rozhoduje o tom, budeme-li v životě poraženi, nebo dosáhneme-li vítězství. Písmo nás vybízí: “Běžte tak, abyste ji získali!” 1. Korintským 9,24. ZNP 59.3

Nezkrocená touha našich prvních rodičů měla za následek ztrátu ráje. Střídmost ve všem má s naším návratem do ráje co činit víc, než si lidé uvědomují. ZNP 59.4

Apoštol Pavel poukazuje na sebezapření závodníků ve starověkých hrách v Řecku a píše: “Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.” 1. Korintským 9,25-27. ZNP 59.5