Život naplněný pokojem

3. kapitola — S přírodou a s Bohem

Spasitel prožíval svůj život na zemi v úzkém společenství s přírodou a s Bohem. Tím nám ukázal, v čem spočívá tajemství plnohodnotného života. ZNP 23.1

Ježíš pilně a vytrvale pracoval. Dosud nežil mezi lidmi nikdo, kdo by měl větší odpovědnost. Nikdy nikdo nenesl těžší břemeno starostí a hříchů světa. Nikdy nikdo nepracoval do vyčerpání s takovým nasazením pro dobro lidí. Přesto žil zdravě. Tělesně i duchovně je představován obětním beránkem “bez vady a bez poskvrny”. 1. Petrův 1,19. Jak po tělesné, tak po duchovní stránce byl příkladem toho, čím se podle Božího záměru mělo poslušností jeho zákonů stát celé lidstvo. ZNP 23.2

Když lidé vzhlíželi k Ježíši, viděli tvář naplněnou opravdovým soucitem a rozhodností. Zdálo se, že je obklopen duchovní atmosférou. Přestože jeho chování bylo laskavé a skromné, vzbuzoval v lidech pocit, že je v něm síla, kterou nebylo možno zcela skrýt. ZNP 23.3

Během jeho veřejné činnosti ho stále pronásledovali lstiví a pokrytečtí lidé, kteří usilovali o jeho život. V jeho stopách kráčeli zvědové. Sledovali jeho slova a hledali v nich záminku, aby proti němu mohli zakročit. Nejbystřejší a nejvzdělanější lidé národa se snažili porazit ho v diskuzi. Nikdy se jim to však nepodařilo. Nakonec vyklidili pole s pocitem zmatku a zahanbení před skromným Učitelem z Galileje. Kristovo učení bylo svěží a živé a mělo moc, jakou lidé ještě nepoznali. I jeho nepřátelé museli přiznat, že “nikdo nikdy takto nemluvil”. Jan 7,46. ZNP 23.4

Dětství, které Ježíš strávil v chudobě, nebylo zasaženo zlozvyky zkažené doby. Pracoval u truhlářského ponku, vykonával povinnosti, které ukládá život v rodině, učil se poslušnosti a práci. Oddech nacházel v přírodním prostředí, kde sbíral vědomosti a snažil se pochopit tajemství přírody. Studoval Boží slovo a chvíle největšího štěstí prožíval tehdy, když se mohl z prostředí, kde pracoval, odebrat do polí, rozjímat v tichých údolích či rozmlouvat s Bohem na horském úbočí nebo mezi stromy v lese. Často ho bylo možno brzy ráno spatřit na nějakém odlehlém místě, jak přemýšlí, hloubá v Písmu nebo se modlí. Zpěvem vítal ranní úsvit. S písněmi, jimiž vzdával díky, vykonával svou práci a přinášel nebeskou radost upracovaným a sklíčeným. ZNP 23.5

Za svého působení žil Ježíš převážně venku v přírodě. Cesty z místa na místo konal pěšky a mnoho učil pod širým nebem. Když vychovával své učedníky, odcházel s nimi často ze zmatku měst do ticha polí, protože je chtěl učit více v souladu s učením o prostotě, víře a sebeodříkání. Pod korunami stromů na horské stráni nedaleko břehu Galilejského jezera povolal za apoštoly dvanáct učedníků. Tam také pronesl kázání na hoře. ZNP 24.1

Kristus rád shromažďoval kolem sebe lidi pod modrou oblohou, na travnaté stráni nebo na břehu jezera. Zde, uprostřed díla, které sám stvořil, mohl obracet mysl svých posluchačů od umělého k přírodnímu. V růstu a rozvoji přírody se zjevovaly zásady jeho království. Když lidé pozvedli zraky k horám, které stvořil Bůh, a dívali se na obdivuhodné výtvory jeho ruky, mohli získat vzácná poučení o Boží pravdě. Přírodní jevy jim pak v budoucnu připomínaly učení božského Učitele. Mysl lidí se tím povznášela a jejich srdce nacházela pokoj. ZNP 24.2

Ježíš své učedníky, kteří ho při jeho práci doprovázeli, často na kratší dobu propouštěl, aby mohli navštívit své domovy a odpočinout si. Oni se však marně snažili odvést Ježíše od jeho působení. Celý den sloužil zástupům lidí, kteří za ním přišli. Večer nebo časně ráno pak odcházel do svatyně hor, kde rozmlouval se svým Otcem. ZNP 24.3

Nepřetržitá práce a střety s nepřátelstvím a falešným učením rabínů ho často tak vyčerpaly, že jeho matka a bratři, ba i jeho učedníci se obávali, že přijde o život. Když se však vrátil po hodinách modlení, jímž uzavíral pracovní den, viděli v jeho tváři výraz klidu a pokoje, svěžest, jiskru a sílu, které se zdály pronikat celou jeho bytostí. Po hodinách, které strávil sám s Bohem, vycházel ráno co ráno, aby lidem přinesl světlo nebes. ZNP 24.4