Život naplněný pokojem

24. kapitola — Maso jako potravina

Strava, která byla na počátku určena člověku, neobsahovala živočišné produkty. Teprve po potopě, kdy byla na zemi zničena veškerá zeleň, dostal člověk povolení jíst maso. ZNP 162.1

Výběrem potravy pro lidi v ráji Bůh ukázal, jaká strava je pro člověka nejlepší. Stejné naučení dal i tím, co vybral pro Izrael. Vyvedl Izraelce z Egypta a vychovával je, aby se mohli stát jeho vyvoleným národem. Jejich prostřednictvím chtěl učit svět a být mu požehnáním. Dal jim potravu, která se pro tento účel nejlépe hodila. Nedal jim maso, ale manu, “nebeský chléb”. Jen proto, že byli nespokojení, reptali a vzpomínali na hrnce masa, které měli v Egyptě, bylo jim dovoleno jíst maso zvířat, a to jen na krátkou dobu. Požívání masa přivodilo nemoc a smrt tisícům lidí. Přesto omezení na bezmasou stravu nebylo nikdy zcela přijato. Bylo i nadále příčinou nespokojenosti a reptání, ať už otevřeného, nebo skrytého, a nebylo trvale dodržováno. ZNP 162.2

Když se Izraelci usadili v Kenaanu, bylo jim povoleno používat potraviny živočišného původu. Museli ovšem přitom úzkostlivě zachovávat omezení, která měla zmírnit škodlivé následky. Jedení vepřového masa bylo zakázáno, stejně jako požívání jiných zvířat, ptáků a ryb, jejichž maso bylo prohlášeno za nečisté. U těch druhů masa, které byly povoleny, bylo přísně zapovězeno jíst tuk a krev. ZNP 162.3

K jídlu mohla být použita jen zvířata, která byla v dobrém zdravotním stavu. Za potravu nemohl být použit živočich, který byl roztrhán, který sám uhynul nebo z nějž nebyla pečlivě vypuštěna krev. ZNP 162.4

Izraelci utrpěli těžkou ztrátu tím, že se odklonili od stravy, kterou jim určil Bůh. Žádali masitou potravu, a museli tedy nést následky. Neusilovali o to, aby ve své povaze odráželi Boží ideál, a ani nesplnili záměr, který s nimi měl Bůh. Pán “splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi”. Žalm 106,15. Vážili si pozemských věcí víc než duchovních a nedosáhli výtečného duchovního postavení, které jim Bůh zamýšlel dát. ZNP 162.5