Život naplněný pokojem

Vděčnost a chválení

Nic nepodpoří naše tělesné a duševní zdraví lépe než projev vděčnosti a chválení. Odolávat malomyslnosti, smutným myšlenkám a pocitům nespokojenosti je právě tak nutné, jako je potřebné se modlit. Máme-li namířeno do nebe, pak přece nemůžeme jít jako procesí truchlících lidí, kteří po celou cestu k domovu svého Otce vzdychají a naříkají. ZNP 131.2

Takoví křesťané, kteří stále jen naříkají a jimž radost a štěstí připadají jako hřích, nemají pravé náboženství. Lidé, kteří se zabývají jen smutnými věcmi, které okolo sebe spatřují v přírodě, kteří se raději dívají na ztrouchnivělé listí, místo aby sbírali krásné živé květy, a nevidí krásu velehor ani v údolích svěží zeleň, kteří uzavírají své smysly radostnému hlasu, jímž k nim promlouvá příroda a jenž je naslouchajícímu uchu příjemný a lahodný, takoví lidé ještě opravdu nepoznali Krista. Shromažďují si pro sebe šero a tmu, zatímco by mohli mít světlo. Mohlo by jim svítit Slunce spravedlnosti, které by vyšlo v jejich srdcích a přineslo zdraví na svých paprscích. ZNP 131.3

Často se vaše mysl může zatemnit v důsledku bolesti. Tehdy se nenamáhejte myslet. Víte, že vás Ježíš miluje. On rozumí vaší slabosti. Můžete konat jeho vůli prostě tím, že spočinete v jeho náruči. ZNP 131.4

Platí přírodní zákon, že naše myšlenky a pocity se povzbudí a posílí, když je vyslovíme. Slova vyjadřují myšlenky. Je však také pravda, že myšlenky se rodí ze slov. Kdybychom více hovořili o své víře a více se radovali z požehnání, o nichž víme, že jsme je přijali, totiž z velké Boží milosti a lásky, měli bychom více víry a větší radost. Žádný jazyk nemůže vyjádřit ani mysl smrtelného člověka pochopit požehnání, které vzejde z toho, když si uvědomíme Boží dobrotu a lásku. Už zde na zemi se můžeme radovat a být jako studánka, která nevysychá, protože je napájena proudy, které plynou od Božího trůnu. ZNP 131.5

Učme proto svá srdce a ústa velebit Boha za jeho nekonečnou lásku. Učme se důvěřovat a mít naději a těšme se ve světle, které září z golgotského kříže. Nikdy bychom neměli zapomínat, že jsme dětmi nebeského Krále, syny a dcerami Pána zástupů. Naší předností je, že můžeme klidně spočinout v Bohu. ZNP 131.6

“Ve vašem srdci ať vládne mír Kristův; …a buďte vděčni.” Koloským 3,15. Zapomeňme na své nesnáze a potíže a chvalme Boha, že nám dává příležitost žít k slávě jeho jména. Ať nová požehnání každého dne probouzejí v našich srdcích chválu za tato znamení jeho láskyplné péče. Jakmile ráno otevřete oči, děkujte Bohu za to, že vás zachoval celou noc. Poděkujte mu za Boží pokoj ve svém srdci. Ráno, v poledne i večer ať vděčnost vystupuje jako sladká vůně k nebesům. ZNP 131.7

Zeptá-li se vás někdo, jak se cítíte, nesnažte se vzbudit jeho soucit tím, že řeknete něco smutného. Nemluvte o svém nedostatku víry a o svých starostech a utrpeních. Pokušitel si libuje, když slyší taková slova. Mluvíte-li o chmurných věcech, oslavujete tím vlastně satana. Nemáme se zabývat velkou mocí satana, aby nás nepřemohl. Často se vydáváme do jeho rukou tím, že mluvíme o jeho síle. Mluvme místo toho o velké Boží moci, abychom všechny své touhy spojili s Božími zájmy. Mluvme o nevyrovnatelné moci Kristově a vyprávějme o jeho slávě. Celé nebe se zajímá o naši spásu. Tisíce tisíců a desetitisíce desetitisíců Božích andělů jsou pověřeny, aby sloužily těm, kdo budou dědici spásy. Střeží nás před zlem a zatlačují mocnosti tmy, které usilují o naši zkázu. Nemáme důvod, abychom byli vděční v každé chvíli, dokonce i tehdy, když se nám stavějí do cesty očividné překážky? ZNP 132.1