Rady pro církev

Důsledky nemorálnosti

Někteří z těch, co zastávají vysoké postavení, nechápou, že sebeukájení je hřích, který má ničivé následky. Dlouho pěstovaný hřích zatemňuje mysl. Neuvědomují si, že tento návyk vyčerpává jejich organismus a poškozuje mozek. Důležitá poselství z nebe nedokážou oslovit srdce, které se oddává této pokořující neřesti. Neurony v mozku ztratily kvůli zvýšené touze po uspokojení své zdravé napětí. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 347) RPC 98.3

Sebeukájení je více než co jiného příčinou úpadku lidstva. Je nesmírně rozšířené a zapříčiňuje vznik nejrůznějších nemocí. RPC 98.4

Rodiče většinou vůbec netuší, že jejich potomci o této neřesti vědí. V mnoha případech jsou největšími hříšníky právě oni. Zneužívají své manželské právo a posilují své živočišné pudy. Tím se oslabují jejich rozumové schopnosti. Duchovnost je nahrazována brutalitou. U dětí je sklon k animálnímu jednání ještě více rozvinutý, protože od rodičů přejaly základní povahové rysy. Děti, které se takovým rodičům narodí, se většinou začnou oddávat stejným neřestem. Hříchy rodičů se přenášejí na děti. RPC 98.5

Ti, kteří se oddávají sebeukájení, se většinou snaží s touto praktikou seznámit lidi ve svém okolí. A jakmile se jim podaří probudit zájem, povědomí o této neřesti se šíří od jednoho dospívajícího ke druhému, až není téměř nikdo, kdo by o tomto ponižujícím hříchu nevěděl. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 391,392) RPC 98.6

Tento návyk člověku ubírá tělesnou sílu a oslabuje i ostatní méně důležité životní funkce. Mladí lidé již od velmi útlého věku nadměrně přetěžují svůj mozek, což vysiluje organismus a způsobuje, že je člověk náchylný k nejrůznějším druhům nemocí. RPC 98.7

Pokud člověk tento návyk praktikuje od patnácti let až do dospělosti, jeho tělo se proti utrpení, které musí neustále podstupovat, vzbouří. Mezi třicátým a čtyřicátým pátým rokem života se objeví bolestivé problémy a nepříjemné nemoci, jako například poškození ledvin a plic, neuralgie, revmatismus, bolest páteře, onemocnění jater a rakovina. Některé části organismu přestanou fungovat, což zatíží zbývající části a dojde k nerovnováze. V důsledku takového stavu organismus většinou nečekaně selže a nastává smrt. RPC 98.8

Z pohledu nebe není kromě zabití většího hříchu než pomalé, ale soustavné ničení těla. Lidé, kteří svým neuváženým jednáním poškozují své zdraví, budou na zemi trpět, a nebudou-li se kát, nedostanou se do nebe stejně, jako se tam nedostanou ti, kdo zabíjejí. Bůh si přeje, aby každá příčina měla i svůj následek. RPC 99.1

Je však třeba podotknout, že ne každý mladý člověk, který je bez energie, se oddává sebeukájení. Jsou mezi nimi i takoví, kdo mají čistou mysl i svědomí. Ti trpí z příčin, jež nemohou nijak ovlivnit. RPC 99.2

Sebeukájení brání dosažení vznešených cílů, ničí každé správné úsilí a oslabuje vůli, která je nezbytná k formování křesťanského charakteru. Všichni praví křesťané vědí, že Kristus po nich chce, aby mu zcela podřídili všechny své touhy, veškerou tělesnou sílu a rozumové schopnosti. Ti, kdo se nechají ovládat vášněmi, nejsou Kristovými následovníky. Jsou natolik zaneprázdněni službou svému pánu, původci každého zla, že nedokážou zavrhnout své špatné návyky a cele se dát do služby Kristu. (Child Guidance, s. 444-446) RPC 99.3

Pokud si mladí lidé osvojí špatné návyky v době, kdy jsou zranitelní, nikdy nebudou mít dostatek síly k tomu, aby se správně tělesně, duševně a morálně rozvinuli. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 351) RPC 99.4

Jedinou nadějí pro ty, kdo pěstují zvrhlé návyky, je nadobro se jich vzdát a začít pečovat RPC 99.5

o své zdraví a spasení. Pokud se jim však oddávali delší dobu, budou s nimi schopni skoncovat jen s vynaložením velikého úsilí. (Child Guidance, s. 464) RPC 99.6

Naše děti budou v bezpečí jedině tehdy, když najdou útočiště v Kristově stádu a nechají se hlídat věrným a pravým Pastýřem. A pokud jej poznají po hlase, on je ochrání před každým zlem a skryje před každým nebezpečím. Ježíš prohlašuje: “Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne.” Jan 10,14. V Kristu najdou úrodné pastviny, získají sílu a naději a přestanou toužit po věcech, které ničí mysl a zatvrzují srdce. Našly drahocennou perlu a jejich mysl se naplnila pokojem. Jejich radosti jsou čisté, pokojné a vznešené. Nezůstávají po nich výčitky svědomí ani pocity viny. Takové radosti neničí zdraví ani nevyčerpávají mysl, nýbrž mají na tělo i duši pozitivní vliv. (Child Guidance, s. 467) RPC 99.7