Rady pro církev

Nesobecký život

Velmi rozšířeným hříchem, který nás odděluje od Boha a je velmi nakažlivý, je sobectví. K Pánu může člověk přijít jedině tehdy, když zapře své já. Sami od sebe nejsme schopni vykonat nic; když nám však Bůh dodá sílu, můžeme být druhým prospěšní a zbavit se sobectví. RPC 73.1

Toužíme-li se cele podřídit Bohu a sloužit mu, nemusíme kvůli tomu jezdit do dalekých zemí na misii. Úplně postačí, když tuto svou touhu budeme naplňovat ve svém soukromí, v rodinném kruhu, ve sboru, ve společenství lidí, které známe a s nimiž spolupracujeme. Právě v každodenním životě máme zapírat své já a podřizovat se Boží vůli. Apoštol Pavel napsal: “Den ze dne hledím smrti do tváře…” 1. Korintským 15,31. Podaří-li se nám v drobných každodenních situacích zapřít své já, nakonec zvítězíme. V sebezapření nám pomůže touha sloužit druhým lidem. Některým však tato touha očividně schází, protože místo toho, aby věrně plnili své povinnosti, vyhledávají vlastní potěšení. RPC 73.2

V nebi se nikdo nebude zaměřovat na sebe ani nebude prahnout po uspokojení vlastních potřeb. Všichni budou v lásce usilovat o štěstí druhých. Pokud se chceme stát součástí nebeského společenství na nové zemi, musíme se už nyní řídit nebeskými pravidly. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 132,133) RPC 73.3

Bylo mi zjeveno, že se příliš často srovnáváme s druhými a bereme si za vzor chybující smrtelníky, přestože máme dokonalý vzor. Neměli bychom se srovnávat se světem, řídit se názory lidí či soustředit se na to, kým jsme byli předtím, než jsme přijali pravdu. Svůj současný stav musíme poměřovat jedině tím, jací bychom mohli být, kdybychom od chvíle, co jsme přijali Krista, neustále směřovali vpřed a nahoru. Je to jediné bezpečné měřítko, které můžeme použít. Každé jiné nám poskytne falešný obraz o našem stavu. Pokud charakter a duchovní stav Božích věrných neodpovídá požehnáním, výhodám a světlu, kterých se jim dostalo, jsou zváženi na vahách a andělé o nich prohlásí: “NEVYHOVUJÍ.” RPC 73.4