Rady pro církev

Boží synové a dcery

Podívejme se na to, co Ježíš řekl v horní místnosti v noci před svým ukřižováním. Blížila se hodina jeho odsouzení a on chtěl učedníky, kteří měli být vystaveni silnému pokušení a zkouškám, povzbudit. RPC 69.6

Tehdy ještě učedníci nerozuměli slovům o jeho vztahu s Bohem. Velká část jeho učení pro ně byla zatím nesrozumitelná. Kladli mu otázky, které ukazovaly, jak málo toho o Božím vztahu k nim a o jeho záměrech s nimi vědí. Kristus si přál, aby Boha znali mnohem lépe. RPC 69.7

Když byl o letnicích na učedníky vylit Duch svatý, porozuměli pravdě, kterou jim Bůh předkládal formou podobenství. Pochopili nauky, které se jim do té doby zdály být nejasné. Díky působení Ducha svatého poznali, že jejich dosavadní názory byly velmi pošetilé, což je velmi zahanbilo. Jejich domněnky a výklady byly ve srovnání s pochopením nebeských věcí, které nyní získali, učiněným bláznovstvím. Byli vedeni Duchem a jejich temné myšlení osvítily paprsky světla. RPC 69.8

Učedníci se však nestali svědky úplného naplnění Kristových zaslíbení. Obdrželi veškeré poznání Boha, které byli schopni přijmout, ale Kristova slova o tom, že jim jasně zjeví Otce, se teprve naplní. Naše poznání Boha je částečné a nedokonalé. Až velký spor skončí a Kristus Otci představí své věrné spolupracovníky, kteří o něm v hříšném světě vydávali svědectví, plně porozumí všemu, co je pro ně nyní tajemstvím. RPC 69.9

Kristus si vzal do nebe svou posvěcenou lidskou přirozenost. Všem, kteří jej přijali, dá moc stát se Božími syny, aby je Bůh mohl přijmout za své a žít s nimi ve věčnosti. Pokud mu budou během pozemského života věrní, “budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno” Zjevení 22,4. Co jiného může být oním nebeským štěstím, než vidět jeho tvář? Jakou větší radost může prožít hříšník, kterého zachránila Kristova milost, než pohlédnout do Boží tváře a poznat v Bohu svého Otce? RPC 70.1