Rady pro církev

10. kapitola — Osobní Bůh

V den posledního zúčtování se ukáže, že Bůh zná každého jménem. Je neviditelným pozorovatelem veškerého našeho jednání. “Vím o tvých skutcích,” říká ten, “který se prochází mezi sedmi zlatými svícny” Zjevení 2,2.1. On ví, kterých příležitostí jsme nevyužili a jak neúnavné bylo úsilí dobrého Pastýře, který se ze všech sil snažil najít ty, kdo kráčejí po široké cestě, a přivést je zpět na stezku pokoje. Bůh se opakovaně snažil oslovit milovníky rozkoší, opakovaně jejich cestu osvěcoval svým slovem, aby poznali, jaké jim hrozí nebezpečí, a zachránili se. Oni však šli pořád dál, při chůzi po široké cestě žertovali a smáli se, když vtom skončila doba milosti. Bůh jedná spravedlivě a nikomu nestraní. Když odsoudí ty, kdo jsou nehodní, nikdo proti tomu nemůže nic namítat. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 435) RPC 68.1

Mocná síla, která se projevuje v přírodě a vše udržuje, není, jak se někteří vědci domnívají, jen jakási přirozená zákonitost či samovolná energie. Bůh je duch; současně je to však také bytost, jež člověka stvořila ke svému obrazu. RPC 68.2

Příroda je Božím dílem, nikoli Bohem. Odráží se v ní krása jeho charakteru. Skrze ni se setkáváme s jeho láskou, mocí a slávou. Nemáme ji však uctívat jako Boha. Lidé s uměleckým nadáním dokážou vyrobit překrásné věci, které sice o tvůrci něco vypovídají, ale tvůrcem nejsou. To, co je hodné úcty, není výtvor, nýbrž jeho autor. Ačkoli je příroda Božím dílem, nemáme ji uctívat, protože úcta patří výhradně Bohu. RPC 68.3

Při stvoření člověka se projevilo působení osobního Boha. Když Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, lidská schránka byla sice dokonalá, ale nebyl v ní život. Potom osobní Bůh, který existuje sám v sobě, vdechl do této schránky dech života a člověk se stal živou, dýchající a myslící bytostí. Všechny části lidského organismu začaly pracovat. Srdce, žíly tepny, jazyk, ruce, nohy, smysly, myšlení, to všechno začalo fungovat podle určitých zákonitostí. Člověk se stal živou bytostí. Bůh stvořil člověka skrze Ježíše Krista a obdařil ho inteligencí a silou. RPC 68.4

Když nás Bůh tvořil, dobře znal lidský potenciál, přestože se dosud neprojevil. Do své knihy zaznamenal jména všech lidí dřív, než kterýkoli z nich spatřil světlo světa. RPC 68.5

Bůh si přál, aby člověk, vrchol jeho stvořitelského díla, který převyšuje veškeré jeho stvoření, vyjadřoval jeho myšlenky a zjevoval jeho slávu. Nikdy by se však neměl považovat za rovného Bohu. (Testimonies For The Church, sv. 8, s. 263,264) RPC 68.6