Rady pro církev

Nebezpečí zahálky

V nočním vidění jsem spatřila působivé scény. Viděla jsem velikou ohnivou kouli, jak padla mezi překrásné domy a zničila je. Slyšela jsem, jak kdosi povídá: “Věděli jsme, že na zem dopadnou Boží soudy, ale netušili jsme, že k tomu dojde tak brzy.” Jiní v zoufalství říkali: “Vy jste to věděli? A proč jste nám nic neřekli? My jsem to vůbec netušili.” Odevšad se ozývaly podobné výčitky. RPC 62.2

Probudila jsem se ve velice stísněné náladě. Znovu jsem usnula a ocitla se ve velkém shromáždění. Před přítomnými byla rozvinuta obrovská mapa a hovořil k nim jakýsi vlivný muž. Vysvětloval, že mapa znázorňuje Boží vinici, kterou musíme obdělávat. Je třeba, aby každý, koho ozářilo světlo, je předal druhým. Budeme-li tak postupovat, brzy se na mnoha místech rozhoří světla, která zapálí další světla. RPC 62.3

Kdosi opakoval slova: “Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo přede lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.” Matouš 5,13-16. RPC 62.4

Každý den jsme konci blíž. Jsme ale také blíž Bohu? Bdíme na modlitbách? Ti, s nimiž se denně stýkáme, potřebují naši pomoc, naše vedení. Jejich mysl může být natolik připravená, že slovo vyřčené v pravý čas a s mocí Ducha svatého je zasáhne na pravém místě. Zítra však tyto drahocenné duše mohou být natolik vzdálené, že se nám je už nikdy nepodaří oslovit. Jakým vlivem na své bližní působíme? Kolik sil vynakládáme na to, abychom je přivedli ke Kristu? (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 27,28) RPC 62.5

Zatímco andělé brání čtyřem větrům, my máme pracovat s plným nasazením. Musíme bez ustání zvěstovat svěřené poselství. Musíme nebeským bytostem i lidem žijícím v této pohnuté době ukázat, že naše víra a moc pochází od Krista a z jeho zjeveného slova. O lidské duše se svádí tuhý boj. Buď se stanou dědici Božího království, nebo otroky satanovy despotické vlády. Všichni by měli mít příležitost přijmout naději evangelia. Jak se však o ní dozvědí, když ji nikdo nechce zvěstovat? Aby se lidé mohli setkat s Bohem, jejich charakter se musí proměnit. Hrozí však, že mnoho duší zahyne v důsledku mnoha scestných nauk, které odporují poselství evangelia. Kdo se chce nechat plně posvětit, aby se mohl stát Božím spolupracovníkem? (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 21) RPC 62.6

Většina lidí, kteří dnes navštěvují naše shromáždění, je mrtvá v přestoupeních a hříších. Přicházejí a zase odcházejí. Celé roky samolibě naslouchají velmi důležitým, strhujícím pravdám, ale neuvádějí je do praktického života. Proto jsou čím dál méně schopni rozpoznat pravou hodnotu pravdy. Důrazná varování a napomínání je nevedou k pokání. Nejsladší melodie, které k nám přicházejí od Boha skrze lidské rty, v nich neprobouzejí lásku a vděčnost. Ačkoli jim nebeský Obchodník ukazuje drahocenné perly víry a lásky, ačkoli je nabádá, aby si od něj koupili “zlata ohněm přečištěného”, “bílý šat”, kterým by zahalili svou nahotu, a “mast k potření očí”, aby viděli, oni před ním zavírají svá srdce a odmítají vyměnit svou vlažnost za lásku a nadšení (viz Zjevení 3,18). Ústy sice pravdu vyznávají, ale odmítají přijmout sílu skutečné zbožnosti. Pokud i nadále setrvají v tomto stavu, Bůh je zavrhne. Sami sebe vyřazují z Boží rodiny. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 426,427) RPC 63.1

Členové sborů by si měli uvědomit, že členství v církvi je nezachrání. Je třeba, aby je Bůh přijal a aby se osvědčili jako pracovníci, za které se není třeba stydět. Každý den musejí svůj charakter uvádět do souladu s Kristovými příkazy. Musejí s ním být spojeni a neustále na něj spoléhat. Jedině tak se mohou stát muži a ženami v Kristu — morálně bezúhonnými, radostnými, vděčnými křesťany, které Bůh vede do čím dál většího světla. Pokud takto nebudou žít, zařadí se mezi ty, kteří jednoho dne s pláčem vyznají: “Je po žních, léto skončilo a já nejsem zachráněn! Proč jsem se neskryl v Pevnosti? Proč jsem ke spasení přistupoval tak lehkovážně, proč jsem odmítal Ducha milosti?” (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 48) RPC 63.2

Bratři a sestry, kteří už dlouho vyznáváte, že věříte pravdě, chci se vás zeptat, zdali je váš život v souladu se zjeveným světlem, milostí a příležitostmi, které nabízí nebe. Je to vážná otázka. Nad církví svítí Slunce spravedlnosti a církev má jeho světlo odrážet. Je výsadou každého z nás, že se můžeme zdokonalovat. Ti, kteří jsou spojeni s Kristem, dorostou v milosti a poznání Božího Syna k plnému lidství. Kdyby všichni, kdo vyznávají, že věří pravdě, používali své schopnosti a využívali příležitosti k učení a konání, byli by silní v Kristu. Ať už vykonávají jakékoli zaměstnání — ať jsou hospodáři, řemeslníci, učitelé nebo kazatelé — když se cele odevzdají Bohu, stanou se výkonnými spolupracovníky svého Mistra. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 423) RPC 63.3