Rady pro církev

Jednota s Kristem

Svět s uspokojením sleduje, jak jsou křesťané rozdělení. Nevěřící z toho mají radost. Bůh si ale přeje, aby se jeho církev změnila. V těchto posledních dnech je jednota s Kristem a mezi sebou navzájem naše jediná záchrana. Nedovolte, aby satan mohl ukazovat na členy církve a říkat: “Podívejte se, jak se tito lidé, kteří stojí na Kristově straně, navzájem nenávidí. Dokud budou více sil věnovat boji proti sobě než proti nám, nemáme se čeho bát.” RPC 42.2

Když na učedníky sestoupil Duch svatý, jejich spasené duše toužily kázat zvěst o vzkříšeném Spasiteli. Rádi pobývali ve společenství svatých. Byli jemní, pozorní, nesobečtí, ochotní kvůli pravdě přinést jakoukoli oběť. Každý den si projevovali lásku, jak jim to Kristus přikázal. Nesobeckými slovy a činy probouzeli tuto lásku i v srdcích druhých. RPC 42.3

Věřící měli stále usilovat o lásku, jíž byla naplněna srdce apoštolů po vylití Ducha svatého. Měli na své cestě zachovávat nové přikázání: “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem.” Jan 13,34. Měli být natolik sjednoceni s Kristem, aby dokázali splnit jeho požadavky. Měli vyvyšovat moc Spasitele, který je mohl ospravedlnit svojí spravedlností. RPC 42.4

První křesťané však začali hledat nedostatky jedni na druhých. Tím, že se zaměřili na chyby a nelaskavě se začali napomínat, spustili z očí Spasitele a jeho velikou lásku, kterou zjevil hříšníkům. Začali přísněji dbát na vnější obřady, upjatě střežili čistotu učení a byli k sobě velice kritičtí. V touze odsoudit chyby druhých začali přehlížet vlastní nedostatky, zapomněli na Ježíšovo učení o bratrské lásce a ze všeho nejsmutnější bylo, že si přestali uvědomovat, o co přišli. Nevšimli si, že se z jejich života vytratilo štěstí a radost, a neuvědomili si, že se záhy ocitnou v temnotě, protože ze svého srdce vytěsnili Boží lásku. RPC 42.5

Apoštol Jan si byl vědom toho, že se z církve vytrácí bratrská láska, a proto na ni začal klást důraz. Až do své smrti věřící nabádal, aby se ustavičně navzájem milovali. Jeho dopisy jsou touto myšlenkou prostoupeny. “Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná… V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život… Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.” 1. Janův 4,7.9.11. RPC 43.1

V církvi je veliký nedostatek Boží lásky. Mnozí z těch, kdo tvrdí, že milují Spasitele, nemilují ty, kdo náleží do křesťanského společenství. Máme společnou víru, jsme členy jedné rodiny, všichni jsme dětmi stejného nebeského Otce, všichni máme stejnou naději na věčný život. Mělo by nás k sobě pojit pevné pouto. Nevěřící lidé sledují, jestli naše víra má posvěcující vliv na naše srdce. Velmi rychle dokážou odhalit všechny naše nedostatky a veškerý nesoulad našich slov a činů. Nedávejme jim příležitost k odsouzení naší víry. RPC 43.2