Rady pro církev

3. kapitola — Příprava na setkání s Pánem

Viděla jsem, že nemáme zapomínat na druhý příchod Ježíše Krista. Anděl mi řekl: “Připravte se, připravte se na to, co přijde na tento svět. Ať je vaše jednání v souladu s vaší vírou.” Viděla jsem, že svou mysl musíme upnout k Bohu a svůj vliv využít v Boží prospěch a k šíření pravdy. Nemůžeme Boha uctívat a zároveň být lehkomyslní a lhostejní. Nemůžeme ho oslavovat a přitom být sklíčení. Musíme se zápalem usilovat o spásu svou i druhých. To je nejdůležitější a vše ostatní je až na druhém místě. RPC 40.1

Spatřila jsem krásu nebes. Slyšela jsem nádherné písně andělů, kteří chválili, vyvyšovali a oslavovali Ježíše. Tehdy jsem si aspoň částečně uvědomila, jak podivuhodná je láska Syna Božího. Vzdal se vší slávy a úcty, kterým se těšil v nebi, a kvůli naší záchraně ochotně a s pokorou snášel urážky a pohrdání, jimiž ho lidé zahrnuli. Týrali ho, bičovali, bili; na Golgotě se nechal přibít na kříž a podstoupil nejstrašnější smrt jen proto, aby nám zachránil život. Umožnil nám umýt se v jeho krvi, abychom po vzkříšení s ním mohli žít v příbytcích, které nám připraví. Dal nám příležitost radovat se ze světla a slávy nebes, poslouchat zpěv andělů a zpívat spolu s nimi. RPC 40.2

Viděla jsem, že celá nebesa se podílejí na naší spáse. Je vůbec možné, abychom byli lhostejní? Abychom se nezajímali o to, jestli budeme nebo nebudeme spaseni? Je vůbec možné, abychom odmítli oběť, kterou nám Kristus přinesl? Někteří to tak dělají. Vysmívají se nabízené milosti a dopadá na ně Boží hněv. Boží Duch se ale nebude rmoutit věčně. Budou-li ještě chvíli takto jednat, přestane na ně působit. Pokud po tom všem, co Bůh pro jejich záchranu udělal, svým jednáním ukazují, že odmítají nabízenou Ježíšovu milost, zaplatí za to smrtí. Bude to strašlivá smrt, protože budou prožívat stejná muka, jaká prožil Ježíš na kříži, když zaplatil za jejich spásu, kterou odmítli. A pak si uvědomí, o co přišli — o věčný život a věčné dědictví. Veliká oběť, která byla pro spásu duší přinesena, je dokladem o jejich hodnotě. Pokud je však drahocenná duše jednou ztracena, je ztracena navždy. RPC 40.3

Viděla jsem anděla s váhami v ruce, který vážil myšlenky a zájmy Božího lidu, zejména mladých lidí. Na jedné misce byly myšlenky směřující k nebi a na druhé myšlenky a zájmy tíhnoucí k zemi. Na druhou misku byly položeny všechny romány, které si tito lidé přečetli, všechny myšlenky týkající se oblečení a vizáže, veškerá marnivost, pýcha apod. Byla to velmi vážná chvíle. Andělé stáli a vážili myšlenky Božích dětí — těch, kteří o sobě prohlašovali, že zemřeli světu a odevzdali život Bohu. Miska, na kterou se odkládaly myšlenky týkající se světa, marnivosti a pýchy, rychle klesala dolů, přestože z váhy padalo závaží za závažím. Druhá miska, na níž byly myšlenky a zájmy týkající se nebeských věcí, stoupala vzhůru stejně rychle, jako ta první klesala dolů, a byla neuvěřitelně lehká. Přestože jsem schopná přesně popsat, co jsem viděla, nedokážu vypovědět, jaký dojem v mé mysli a duši zanechalo to, když jsem pozorovala anděla s váhami, jak váží myšlenky a zájmy Božího lidu. Anděl prohlásil: “Mohou takoví vstoupit do nebe? Ne, ne, nikdy. Řekni jim, že naděje, kterou chovají, je marná a že pokud se rychle nebudou kát a nepřijmou spasení, zahynou.” RPC 40.4

Formální zbožnost nikoho nespasí. Všichni musí mít hlubokou a živou zkušenost. To jediné je v době soužení zachrání. Tehdy se ukáže, z jakého materiálu je jejich dílo. Pokud ze zlata, stříbra a drahého kamení, budou v bezpečí, jako by byli v Božím chrámu. Pokud je ale ze dřeva, sena a trávy, nic je proti Božímu hněvu neochrání. RPC 41.1

Viděla jsem, že mnozí se poměřují s druhými; porovnávají své životy s životy druhých. To není správné. Naším jediným vzorem je Ježíš. On jediný nám může být příkladem a všichni by se jej měli snažit napodobit. Buď spolupracujeme s Kristem, nebo spolupracujeme s nepřítelem. Buď shromažďujeme s Kristem, nebo rozptylujeme. Buď jsme přesvědčenými křesťany, nebo jimi nejsme vůbec. Kristus říká: “Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký!” Zjevení 3,15.16. RPC 41.2

Viděla jsem, že někteří pořádně nevědí, co je to sebezapření a sebeobětování či co znamená trpět pro pravdu. Kdo se však neobětuje, do nebe nevejde. Sebezapření a sebeobětování se musíme učit. Někteří své já ani svá těla neobětovali na oltáři Bohu. Pěstují si vznětlivou, nestálou povahu, uspokojují své chutě a prosazují své zájmy, aniž by se zajímali o Boží záležitosti. Ti však, kdo jsou ochotní pro život věčný přinést jakoukoli oběť, si mohou být jisti, že jej získají. Trpět, křižovat své já a zříct se každé modly má rozhodně cenu, protože nebeská sláva všechno převýší a zastíní veškeré pozemské potěšení. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 123-126) RPC 41.3