Rady pro církev

Křesťan a politika

Ti, kteří v našich sborech a školách vyučují Bibli, nemohou druhé svobodně seznamovat se svými názory na politiky či politiku, protože by tím mohli ovlivnit druhé a předat jim svůj pohled na věc. Mezi těmi, kdo vyznávají, že věří přítomné pravdě, jsou však někteří, kteří se neumějí ovládat a veřejně vyjadřují své názory a politické preference, čímž rozdělují sbory. RPC 269.7

Pán si nepřeje, aby se jeho lid politikou zabýval. O těchto záležitostech je lépe mlčet. Kristus vyzývá své následovníky, aby se sjednotili na základě principů evangelia, které jsou jasně představeny v Božím slově. Nemůžeme s jistotou volit politické strany, protože nikdy nevíme, koho vlastně volíme. Stejně tak nemůžeme prosazovat nějaký volební program. RPC 269.8

Opravdoví křesťané jsou ratolesti vinné révy, které nesou dobré ovoce. Jsou jednotní a pěstují křesťanské společenství. Nenechají se ověsit symboly politických stran. Jediný symbol, který jsou ochotni nést, je symbol Ježíše Krista. RPC 270.1

Co máme tedy dělat? Máme nechat politiku na pokoji. RPC 270.2

Je třeba obdělat rozlehlou vinici. Mají-li však křesťané pracovat mezi nevěřícími, ne-měli by působit jako lidé ze světa. Neměli by trávit čas politickými diskusemi ani by neměli politikařit. Jestliže to budou dělat, umožní tím nepříteli, aby se mezi ně vetřel a působil mezi nimi rozbroje a nesoulad. RPC 270.3

Boží děti by se měly politice vyhýbat. Neúčastněte se politických diskusí. Oddělte se od světa a nezanášejte do sborů či škol myšlenky, které by mohly způsobit rozdělení. Rozbroje jsou morálním jedem, který do církve přinášejí sobečtí jedinci. (Gospel Workers, s. 391-395) RPC 270.4