Rady pro církev

57. kapitola — Náš postoj k zákonům

Apoštol srozumitelně objasnil věřícím, jaký postoj by měli zaujmout ke světským úřadům: “Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení — ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícímu jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.” 1. Petrův 2,13-17; The Acts of the Apostles, s. 522. RPC 268.1

Máme nad sebou lidi, kteří nám vládnou, a musíme se podřizovat zákonům. Kdyby nebylo těchto zákonů, svět by byl v mnohem horším stavu, než je dnes. Některé tyto zákony jsou dobré, jiné jsou špatné. Těch špatných stále přibývá, což ohrožuje naši svobodu. Bůh však ochrání svůj lid, když bude nekompromisní a bude se řídit zásadami Božího slova. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 201) RPC 268.2

Viděla jsem, že je naší povinností podřídit se zákonům naší země, pokud ovšem nejsou v rozporu s vyšším zákonem, který Bůh vyhlásil na Sinaji a vyryl jej svým prstem do kamenných desek. “Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a onibudou mým lidem.” Židům 8,10. Ten, kdo má Boží zákon napsán na srdci, bude poslouchat Boha, nikoli člověka, a raději se vzepře lidem, než aby přestoupil jediné z Božích přikázání. Boží lid, který je obeznámen s pravdou a na základě svého nejlepšího svědomí se snaží žít podle Písma, přijímá Boží zákon, jenž má napsaný na srdci, jako jedinou autoritu, jíž je nutné věnovat pozornost a řídit se jí. Moudrost a autorita Božího zákona jsou svrchované. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 361) RPC 268.3

Vláda, za které Ježíš žil, byla úplatná a nespravedlivá. Všude se projevovala zkaženost — vyděračství, nesnášenlivost a kruté násilí. Přesto se Spasitel o žádnou vnější nápravu společnosti nepokusil. Nenapadal nešvary národa ani neodsuzoval jeho nepřátele. Nezasahoval do pravomoci či správy vládnoucích vrstev. Ježíš, který je nám příkladem, se ve světských záležitostech držel stranou. Ne však proto, že by byl lhostejný k lidskému utrpení, nýbrž proto, že lidským úsilím a vnějšími zásahy je odstranit nelze. Náprava musí začít změnou srdce každého jednotlivce, jen tak může být úspěšná. (The Desire of Ages, s. 509) RPC 268.4

Ježíš byl opakovaně žádán, aby se vyjádřil k otázkám týkajícím se práva a politiky. On však odmítl zasahovat do světských záležitostí. Představil se nám jako Vládce jedinečného duchovního království, království spravedlnosti, které přišel na tento svět založit. Seznámil nás s povznášejícími a posvěcujícími principy vlády tohoto království a ukázal nám, že spravedlnost, milost a láska mají v Božím království rozhodující vliv. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 218) RPC 268.5

Zvědové k němu přišli a předstírali, že upřímně touží znát své povinnosti. Ptali se: “Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?” Lukáš 20,21.22. RPC 268.6

Ježíš nemluvil nijak vyhýbavě, na otázku odpověděl přímo a otevřeně. V ruce držel minci, na níž bylo vyraženo císařovo jméno i jeho podoba. Prohlásil, že žijí-li pod ochranou římské moci, musí ji podporovat tak, jak žádá, pokud to není v rozporu s jejich povinností vůči Bohu. Měli se pokojně podřizovat zákonům země, ale především měli v každé době zachovat věrnost Bohu. RPC 269.1

Když farizeové vyslechli Kristovu odpověď, “podivili se, nechali ho a odešli” Matouš 22,22. Ježíš jim vytkl jejich pokrytectví a domýšlivost a vyřkl přitom jednu velmi důležitou zásadu. Jasně vymezil povinnosti, které má člověk vůči světské vládě, i jeho povinnosti vůči Bohu. (The Desire of Ages, s. 601-603) RPC 269.2