Rady pro církev

52. kapitola — Křest

Obřad křtu a Večeře Páně jsou dva význačné pilíře. Jeden z nich vně a druhý uvnitř církve. Tyto dva obřady nesou jméno pravého Boha. RPC 251.1

Kristus ustanovil křest jako znamení vstupu do svého duchovního království. Tomuto ustanovení se musí podřídit všichni, kdo přijali autoritu Otce, Syna i Ducha svatého. Dříve než člověk najde v církvi svůj domov, dříve než překročí práh Božího duchovního království, musí přijmout pečeť Božího jména: “Hospodin — naše spravedlnost.” Jeremjáš 23,6. RPC 251.2

Křest je slavnostní zřeknutí se světa. Ti, kdo se nechali pokřtít ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého, veřejně tím na začátku svého křesťanského života prohlásili, že už nechtějí sloužit satanu a touží se stát členy královské rodiny, dětmi Krále nebeského království. Poslechli jeho nařízení: “A proto ‘vyjděte z jejich středu a oddělte se’, praví Hospodin a ‘ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu’ a ‘budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů’.” 2. Korintským 6,17.18. RPC 251.3

Slib, který dáváme při křtu, zahrnuje mnoho. Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého jsme pohřbeni v Kristovu smrt a vzkříšeni v jeho nový život a očekává se, že podle toho budeme i žít. Náš život by od této chvíle měl být spojen s Kristovým životem. Navíc bychom si měli uvědomovat, že patří Bohu, Kristu a Duchu svatému. Tomuto vztahu bychom měli podřídit veškeré své světské zájmy. Veřejně jsme totiž prohlásili, že už nechceme žít v pýše a požitkářství. Odmítli jsme vést bezstarostný a lhostejný život. Uzavřeli jsme s Bohem smlouvu. Zemřeli jsme světu. Nyní žijeme pro Pána, jemuž dáváme k dispozici všechny své schopnosti. Nikdy bychom neměli zapomenout, že neseme Boží jméno, že jsme členy Kristova království a máme podíl na božské přirozenosti. Musíme Bohu odevzdat své já a vše, co máme, a využít své nadání k oslavě jeho jména. RPC 251.4