Rady pro církev

47. kapitola — Svěcení soboty

Svěcení soboty přináší veliké požehnání a Bůh si přeje, aby to pro nás byl den radosti. Samotné ustanovení soboty bylo radostné. Bůh se s uspokojením díval na dílo svých rukou a o všem, co stvořil, prohlásil, že je to velmi dobré (viz 1. Mojžíšova 1,31). Nebesa i země se naplnila jásotem. “Jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol.” Jób 38,7. Třebaže do světa vstoupil hřích, aby toto dokonalé dílo zničil, Stvořitel nám dal sobotu jako připomínku toho, že všechny věci jsou dílem všemohoucího, věčného a milosrdného Boha. Náš nebeský Otec chce prostřednictvím soboty pomoci lidem, aby na něj nezapomněli. Přeje si, abychom v něm díky sobotě poznali živého Boha a aby nám toto poznání přineslo život a pokoj. RPC 222.1

Když Pán vyvedl Izraelce z Egypta a předal jim svůj zákon, řekl jim, že svěcení soboty je znamením, jímž se budou odlišovat od modlářů. Sobota byla tím, co lidi rozdělilo na ty, kdo uznali Boží svrchovanost, a ty, kteří jej jako svého Stvořitele a Krále nepřijali. “To je provždy platné znamení mezi mnou a syny Izraele,” řekl Bůh. “Ať tedy Izraelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení jako věčnou smlouvu.” 2. Mojžíšova 31,17.16. RPC 222.2

Jako byla sobota znamením Izraele, který vyšel z Egypta a zamířil do Kenaanu, je znamením i nynějšího Božího lidu, který ze světa putuje vstříc nebeskému odpočinutí. Sobota je znamením vztahu mezi Bohem a jeho lidem, znamením, že zachovávají jeho zákon. Tím se Boží věrný lid liší od hříšníků. RPC 222.3

Kristus o sobotě z oblakového sloupu prohlásil: “Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.” 2. Mojžíšova 31,13. Sobota nám tedy připomíná nejen to, že Bůh je naším Stvořitelem, ale i to, že nás posvěcuje. Moc, která vše stvořila, je také mocí, která dokáže vše přetvořit ke svému obrazu. Pro ty, pro něž je sobota svatým dnem, je to tedy i znamení posvěcení. Pravým posvěcením je soulad s Bohem, jednota s jeho podstatou. Člověk jej získá, když zachovává zásady, které jsou vyjádřením jeho charakteru. A sobota je znamením poslušnosti. Ten, kdo opravdově zachovává čtvrté přikázání, bude zachovávat celý zákon. Bude posvěcen skrze poslušnost. RPC 222.4

Sobota je pro nás, stejně jako pro Izrael, znamením věčné smlouvy. Pro ty, kdo zachovávají jeho svatý den, je sobota znamením, že je Bůh přijímá jako svůj vyvolený lid. Je to záruka, že splní, co jim ve smlouvě zaslíbil. Každý, kdo přijímá znamení Boží vlády, uzavírá s ním božskou, věčnou smlouvu. Poutá se k němu zlatým řetězem poslušnosti, jehož každý článek je zaslíbením. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 349,350) RPC 222.5