Rady pro církev

Úcta k Bohu

Rodiče, snažte se v myslích svých dětí pozvednout úroveň křesťanství. Pomozte jim žít s Kristem, naučte je chovat se v Božím domě uctivě a veďte je k tomu, aby do modlitebny vstupovaly se srdcem zjemněným modlitbou. Při vstupu do modlitebny by si měly říkat: “Bůh je zde přítomen, je to jeho dům. Musím mít čisté myšlenky a nejsvětější motivy. Není přípustné, aby mé srdce bylo naplněné pýchou, závistí, žárlivostí, zlem, nenávistí, protože vstupuji do Boží přítomnosti. Je to místo, kde se Bůh setkává s lidmi a žehná jim. Svatý, který přebývá ve věčnosti, se na mě dívá, zkoumá mé srdce, zná moje nejtajnější myšlenky a ví o všech mých činech.” RPC 214.1

Mladí lidé hodnotí práci Božích služebníků podle měřítek, která jim předali jejich rodiče. Mnoho otců doma otevřeně hovoří o úrovni bohoslužeb, přičemž pochválí jen máloco a skoro všechno kritizují. Tím je Boží poselství zpochybňováno a zlehčováno. Navíc neuctivé poznámky mají na srdce mladých lidí neblahý vliv, jehož pravá podstata vyjde najevo až u posledního soudu. Děti kritické poznámky slyší a rozumí jim mnohem lépe, než si rodiče uvědomují. Tím dochází k poškození jejich morálního cítění a vzniklé deformace už není možné zcela odstranit. Rodiče jsou pak překvapení, že jejich děti mají tvrdá srdce a že je těžké přimět je k tomu, aby poslouchaly Boží požadavky. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 493-497) RPC 214.2

Měli bychom mít úctu i k Božímu jménu. Není správné je vyslovovat lehkovážně či nedbale. Dokonce ani při modlitbě bychom je neměli užívat příliš často. “Svaté, bázeň budící je jeho jméno.” Žalm 111,9. Když jej vyslovují andělé, zakrývají si tvář. S o co větší úctou bychom je měli brát do úst my, padlí a hříšní lidé! RPC 214.3

Viděla jsem, že bychom Boží jméno měli používat s úctou a bázní. Někteří při modlitbě používají sousloví “Bůh Všemohoucí”, ale vyslovují je bezmyšlenkovitě, což se Bohu nelíbí. Takoví lidé Boha ani pravdu neznají. Kdyby si uvědomili, že je tento velký, bázeň budící Bůh už brzy bude soudit, nechovali by se k němu takto neuctivě. Ti, kteří si naopak jeho velikost a vznešenost uvědomují, berou jeho jméno do úst s posvátnou úctou. On přebývá v nepřístupném světle; člověk na něj nemůže pohlédnout, aniž by zemřel. Viděla jsem, že církev nebude růst, dokud její členové tyto věci nepochopí a nezmění své jednání. (Early Writings, s. 122) RPC 214.4

Rovněž je třeba mít úctu k Božímu slovu. K tištěnému vydání Bible bychom měli přistupovat s náležitou vážností, nikdy bychom ji neměli používat ke všedním účelům či s ní nedbale zacházet. Biblický text bychom nikdy neměli citovat v žertu ani bychom jej neměli vtipně parafrázovat. “Všechna Boží řeč je protříbená,” (Přísloví 30,5) a “Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.” Žalm 12,7. RPC 214.5

Učte své děti, že pravá úcta se vyjadřuje poslušností. Všechny Boží příkazy jsou důležité a nic nedělá Bohu takovou radost, jako když se člověk poslušně řídí jeho slovem. RPC 215.1

Úctu bychom měli též projevovat Božím představitelům — kazatelům, učitelům a rodičům, kteří byli povoláni k tomu, aby mluvili jeho jménem. Když tyto lidi ctíme, zároveň uctíváme Boha. (Education, s. 236.243,244) RPC 215.2

Bylo by užitečné, kdyby staří i mladí uvažovali o slovech Písma, která pojednávají o tom, jak bychom se měli chovat na místě, kde je přítomen Bůh. “Nepřibližuj se sem!” přikázal Bůh Mojžíšovi u hořícího keře. “Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.” 2. Mojžíšova 3,5. Poté co měl Jákob vidění o andělech, vyznal: “Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!” Se strachem prohlásil: “Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.” 1. Mojžíšova 28,16.17, (Gospel Workers, s. 178,179. RPC 215.3

Svým příkladem i svými slovy musíte ukazovat, že máte úctu ke svému vyznání. O svatých věcech musíte mluvit uctivě. Nikdy se nesmí stát, že byste při citování Písma dělali nemístné žerty. Když berete Bibli do rukou, uvědomte si, že se ocitáte na svaté půdě. Kolem vás jsou andělé; kdybyste mohli nahlédnout za kulisy světa, spatřili byste je. Chovejte se tak, aby každý, kdo s vámi přijde do styku, cítil, že vás obklopuje čistá a svatá atmosféra. Jedno plané slovo, jeden uštěpačný úsměv mohou člověka zavést na špatnou cestu. Neudržuje-li člověk neustálé spojení s Bohem, má to strašlivé následky. (Fundamentals of Christian Education, s. 194,195) RPC 215.4