Rady pro církev

Atmosféra v Božím domě

Když věřící vstupují do místnosti, kde se konají bohoslužby, měli by to dělat důstojně a v tichosti se posadit. Pokud jsou v místnosti kamna, neměli by se kolem nich tísnit a chovat se přitom lhostejně a nedbale. V Božím domě by se nemělo mluvit o světských záležitostech ani se smát, a to jak před bohoslužbou, tak po ní. Věřící by se měli vyznačovat živou, vroucí zbožností. RPC 212.3

Několik minut před zahájením bohoslužby by se všichni přítomní měli snažit prostřednictvím tichého rozjímání duchovně naladit a v modlitbě povznést své srdce k Bohu. Jedině tak na ně může mít bohoslužba posvěcující a povznášející vliv a přivést mnohé k obrácení. Nesmíme zapomínat, že v místnosti jsou přítomni i nebeští poslové. Zbytečně se mnoho z nás svou roztržitostí a tím, že nevyužívá čas k rozjímání a modlitbám, připravuje o příjemné společenství s Bohem. Je třeba, abychom se čas od času nad svým duchovním stavem zamysleli a nasměrovali své srdce i mysl k Slunci spravedlnosti. RPC 212.4

Kdyby všichni, kdo přicházejí do Božího domu, měli k Pánu úctu a uvědomovali si, že se nacházejí v jeho přítomnosti, panovalo by tam výmluvné ticho. Šeptání, smích a hovor, které jsou na jiném místě přípustné, nemají v Božím domě co dělat. Člověk se tam totiž musí snažit naladit svou mysl na slyšení Božího slova, aby mu neušel jeho význam a aby mu dovolil proniknout k jeho srdci. RPC 212.5

Kazatel by měl do modlitebny vstupovat s důstojnou tváří. Jakmile se postaví za kazatelnu, měl by sklonit hlavu a prosit Boha o pomoc. Jeho vážnost a úcta ovlivní celé shromáždění. Všimnou si, že jejich kazatel je ve spojení s Bohem, že se dříve, než promluví, vkládá do jeho rukou. Naplní je posvátná úcta a Boží andělé se k nim přiblíží. Rovněž posluchači by se měli se skloněnou hlavou spojit na modlitbách a prosit Boha, aby je poctil svou přítomností a podpořil pravdu, kterou kazatel za okamžik přednese. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 491-493) RPC 213.1

Modlitební ani pracovní setkání by neměla být zdlouhavá a nudná. Je-li to možné, mělo by vše probíhat svižně, aby setkání končilo v předem stanovený čas. A pokud se tam vyskytují opozdilci, kteří pravidelně přicházejí o deset, patnáct minut později, nemělo by se na ně čekat. Sejdou-li se alespoň dva, mohou se plně spolehnout na zaslíbení. Setkání by mělo začínat ve stanovenou dobu, bez ohledu na to, je-li přítomno hodně nebo málo lidí. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 577) RPC 213.2