Rady pro církev

Neshody v církvi

V Jeruzalémě se zástupci z Antiochie sešli s bratry z různých sborů, kteří sem přišli na společné shromáždění. Vyprávěli jim o svém úspěšném působení mezi pohany. Pak je dopodrobna seznámili s tím, jaký zmatek nastal, když někteří obrácení farizeové přišli do Antiochie a prohlašovali, že pohané musí být obřezáni a musí zachovávat Mojžíšův zákon, pokud chtějí být spaseni. RPC 208.4

Duch svatý nepokládal za správné přikazovat obráceným pohanům, aby dodržovali ceremoniální zákon; a názor apoštolů na tuto záležitost byl uveden do souladu s vůlí Ducha svatého. Shromáždění předsedal Jakub a jeho konečné rozhodnutí znělo: “Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu.” Skutky 15,19. Tím debata skončila. RPC 208.5

Podle všeho to byl Jakub, kdo měl v tomto případě druhé seznámit s rozhodnutím, k němuž rada dospěla. Právě on vynesl rozsudek, že ceremoniální zákon, a zejména ustanovení o obřízce, nemá být pohanům vnucován ani doporučován. Jakub se snažil své bratry přesvědčit argumentem, že pohané zásadním způsobem změnili svůj život již tím, že se obrátili k Bohu. Proto by židé měli být vůči nim shovívaví a neměli by je znepokojovat složitými a spornými otázkami podřadného významu. Mohli by je tím odradit od následování Krista. RPC 208.6

Obrácení pohané se však měli vzdát zvyků, které byly v rozporu s křesťanskými zásadami. Apoštolové a starší se proto dohodli, že v dopise poučí pohany, aby se nadále zdržovali požívání masa obětovaného modlám, masa zardoušených zvířat a krve a aby se vyhýbali smilstvu. Měli být spíše napomínáni, aby zachovávali přikázání a vedli svatý život. Kromě toho je bylo třeba ujistit, že ti, kdo prosazovali závaznost obřízky, neměli k tomu pověření od apoštolů. (The Acts of the Apostles, s. 190-195) RPC 208.7

Rada, která o celé záležitosti rozhodla, se skládala z apoštolů a učitelů, kteří významným způsobem přispěli k zakládání křesťanských sborů mezi židy a pohany, a také ze zvolených zástupců různých sborů. Byli zde přítomni starší z Jeruzaléma, delegáti z Antiochie a dále zástupci nejvlivnějších sborů. Rada postupovala tak, jak jí to přikazovalo osvícené svědomí, a s důstojností církve, která vznikla z Boží vůle. Na konci jednání všichni uznali, že na spornou otázku odpověděl sám Bůh, když na pohany vylil Ducha svatého; všichni si uvědomili, že jejich povinností je podřídit se vedení Ducha. RPC 209.1

Nebylo nutné svolávat celou křesťanskou církev a o sporné záležitosti hlasovat. “Apoštolové a starší”, vlivní a rozvážní mužové, vydali a sepsali rozhodnutí, které pak přijaly všechny křesťanské sbory. Ne všichni s tím však byli spokojeni; skupina ctižádostivých a sebevědomých bratří s ním nesouhlasila. Tito mužové chtěli pracovat v Božím díle na vlastní zodpovědnost. Neustále reptali a kritizovali, navrhovali nové plány a snažili se překazit dílo těch, které Bůh povolal ke zvěstování evangelia. Již od samého počátku narážela církev na takové překážky a bude jim muset čelit až do konce času. (The Acts of the Apostles, s. 196,197) RPC 209.2