Rady pro církev

41. kapitola — Masitá strava

Bůh dal našim prvním rodičům za stravu to, co si přál, aby jedli všichni lidé. Nebylo jeho záměrem mařit život jakéhokoli stvoření. V ráji neexistovala smrt. Lidské potřeby plně uspokojovaly plody stromů v zahradě. Zvířecí maso Bůh dovolil člověku jíst až po potopě. Jelikož bylo zničeno vše, co člověku sloužilo za potravu, Bůh v této krajní situaci umožnil Noemu jíst čistá zvířata, která vzal s sebou do archy. Masitá strava však pro zdraví člověka zdaleka nebyla tím nejlepším. RPC 193.1

Po potopě lidé začali jíst maso ve velkém množství. Bůh viděl, že jsou zkažení, že mají sklon vyvyšovat se nad svého Stvořitele a že následují touhy svého srdce. Proto, aby ukrátil jejich dlouhověkost, dovolil jim jíst masitou stravu. Krátce po potopě došlo k tomu, že lidé byli nižšího vzrůstu a dožívali se podstatně nižšího věku. (Counsels on Diet and Foods, s. 373) RPC 193.2

Výběrem potravy pro lidi v ráji Bůh ukázal, jaká strava je pro člověka nejlepší. Stejné naučení dal i tím, co vybral pro Izrael. Vyvedl Izraelce z Egypta a vychovával je, aby se mohli stát jeho vyvoleným národem. Jejich prostřednictvím chtěl učit svět a být mu požehnáním. Dal jim potravu, která se pro tento účel nejlépe hodila. Nedal jim maso, ale manu, “nebeský chléb”. Jen proto, že nebyli spokojení, reptali a vzpomínali na hrnce masa, které měli v Egyptě, jim dovolil jíst maso zvířat, a to jen na krátkou dobu. Konzumace masa přivodila nemoci a smrt tisícům lidí. Přesto člověk nikdy zcela nepřešel na bezmasou stravu. Byla i nadále příčinou nespokojenosti a reptání, ať otevřeného nebo skrytého, a neustále se od ní upouštělo. RPC 193.3

Když se Izraelci usadili v Kenaánu, bylo jim dovoleno používat živočišné potraviny. Museli ovšem přitom úzkostlivě zachovávat omezení, která měla zmírnit škodlivé následky. Jedení vepřového masa bylo zakázáno, stejně jako používání jiných zvířat, ptáků a ryb, jejichž maso bylo prohlášeno za nečisté. U těch druhů masa, které byly povoleny, bylo přísně zapovězeno jíst tuk a krev. RPC 193.4

K jídlu mohla být použita jen zvířata, která byla v dobrém zdravotním stavu. Nebylo možné sníst živočicha, který byl rozsápán jinou zvěří, který sám uhynul nebo z nějž nebyla pečlivě odstraněna veškerá krev. RPC 193.5

Izraelité utrpěli těžkou ztrátu tím, že se odklonili od stravy, kterou jim určil Bůh. Žádali masitou stravu, a museli tedy nést následky. Neusilovali o to, aby svou povahou odráželi Boží ideál, a ani nesplnili záměr, který s nimi měl Bůh. Pán “splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi” Žalm 106,15. Vážili si pozemských věcí víc než duchovních a nedosáhli vznešeného duchovního postavení, které jim Bůh zamýšlel dát. RPC 193.6

Lidé, kteří jedí maso, se v podstatě živí zase jen zrním a zeleninou, jenže je přijímajíz druhé ruky. Zvíře totiž čerpá výživu nutnou k růstu z těchto zdrojů. Život, který byl v obilí a v zelenině, přechází do toho, kdo je snědl. My ho přijímáme tím, že sníme maso zvířete. Oč lepší by bylo, kdybychom ho získávali přímo jedením potravy, kterou nám Bůh určil. (The Ministry of Healing, s. 311-313) RPC 193.7