Rady pro církev

Dětský charakter

Bůh dal rodičům za úkol rozvíjet povahu svých dětí podle dokonalého Vzoru. S jeho milostí se jim tento úkol podaří splnit. Je ale nutné, aby byli trpěliví, pečliví a neústupně a rozhodně usměrňovali dětské sklony a vášně. Pole, jež člověk neobdělává, vydá jen trní a plevel. Ten, kdo chce mít bohatou úrodu, musí nejdříve půdu zkypřit a osít, pak mladé výhonky okopávat a vytrhávat plevel a teprve potom může očekávat, že rostliny vyrostou a dají mu úrodu, která mnohonásobně vynahradí jeho úsilí. Rozvoj charakteru je nejdůležitější prací, jakou Bůh člověku svěřil, a nikdy dřív nebylo nutné se tím zabývat tolik jakodnes. Žádná z dřívějších generací se nemusela připravovat na tak převratné události jako ta naše a nikdy dřív nebyli mladí lidé v takovém ohrožení, jako jsou dnes. (Child Guidance, s. 169) RPC 168.1

Síla charakteru závisí na dvou věcech — na vůli a sebeovládání. Mnoho mladých lidí považuje silné, nezvladatelné vášně za projev silného charakteru. Pravdou však je, že ten, kdo se nechává ovládat vášněmi, je ve skutečnosti velmi slabý. Opravdová velikost a vznešenost člověka se měří podle toho, nakolik své vášně ovládá, a nikoli podle toho, nakolik vášně ovládají jej. Silný je ten, kdo je citlivý k hrubému zacházení, ale umí ovládat své pocity a odpustit svým nepřátelům. Takový člověk je opravdový hrdina. RPC 168.2

Mnozí mají tak nízké představy o tom, čím by se mohli stát, že zůstanou až do smrti malými lidmi, přestože by mohli získat vznešený charakter a vliv, díky němuž by mnoho lidí uvěřilo v Krista. Museli by však usilovat o rozvinutí svých schopností, které jim dal Bůh. Vzdělání je důležité, avšak rozumové schopnosti bez dobroty srdce přispívají jen k rozvoji zla. RPC 168.3

Bůh nás obdařil rozumovými a morálními schopnostmi, ale za stavbu svého charakteru jsme do velké míry zodpovědní my. Budova každý den o kousek povyroste. Boží slovo nám klade na srdce, abychom byli obezřetní a stavěli na Skále věků. Přichází doba, kdy se ukáže, jaká naše stavba ve skutečnosti je. Nadešel čas, kdy bychom měli zušlechťovat své schopnosti, které nám Bůh dal, abychom získali charakter, jenž nám bude k užitku v tomto životě a uschopní nás pro život budoucí. RPC 168.4

Každý skutek, jakkoli se může zdát bezvýznamný, ovlivňuje kvalitu našeho charakteru. Dobrý charakter je vzácnější než pozemský majetek a práce na jeho rozvoji je nejvznešenější prací, jaké se člověk může věnovat. RPC 168.5

Charakter, jenž je dílem okolností, je velmi proměnlivý a disharmonický — je to shluk protichůdných vlastností. Člověk, který takový charakter má, neusiluje o dosažení žádného vznešeného cíle ani nehledá hlubší smysl života. Je neschopný a neužitečný a na druhé lidi působí velmi negativně. RPC 168.6

Je třeba, abychom svůj krátký život co nejlépe využili. Bůh si přeje, aby jeho církev byla živá, zbožná a pracovitá. Naši lidé, Kristovo tělo, do toho však nyní mají hodně daleko. Bůh potřebuje silné, statečné lidi, potřebuje pracovité, živé křesťany, kteří následují dokonalý Vzor a chtějí svůj vliv využít ve prospěch Boha a pravdy. Pán nám svěřil posvátné dědictví, nejdůležitější a nejvážnější pravdy, a my bychom měli světu ukázat, jaký vliv má toto dědictví má na náš život a charakter. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 656,657) RPC 168.7