Perly moudrosti
12. kapitola — Proste, abyste měli co dávat
Bůh dává rád. Projevuje soucit a touží, aby mohl splnit přání všech, kdo se k němu s důvěrou obracejí. PM 68.1
Kristus neustále bral od Otce, aby mohl dávat nám. “Slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.” Jan 14,24. “Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil.” Matouš 20,28. Pán Ježíš se modlil, myslel a žil pro jiné. Každé ráno trávil hodiny ve společenství s Otcem a pak lidem přinášel nebeské světlo. Denně přijímal křest Ducha svatého. Na úsvitu každého dne jej Otec probouzel a naplnil jeho srdce i ústa milostí, aby ji mohl předávat lidem. Každý den dostával z nebe svěží poselství, aby jím mohl v příhodné chvíli oslovit ztrápené a unavené. “Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.” Izajáš 50,4. PM 68.2
Modlitby Ježíše Krista a jeho pravidelné společenství s Otcem hluboce zapůsobily na učedníky. Když se jednou učedníci po krátkém odloučení vrátili k Ježíši, našli ho, jak se modlí. Modlil se dál nahlas, jako by si jejich přítomnost ani neuvědomoval, a to je hluboce zasáhlo. Jakmile se přestal modlit, řekli mu: “Pane, nauč nás modlit se.” PM 68.3
Kristus ve své odpovědi zopakoval modlitbu Páně, jak ji přednesl v kázání na hoře. A hned na to jim dal v podobenství další naučení. PM 68.4
Řekl: “Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.’ On mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.’ Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.” Lukáš 11,5-8. PM 68.5
Kristus představil prosícího muže, který žádá o něco, co chce dávat dál. Musí dostat chléb, protože jinak by nemohl pohostit unaveného poutníka, který se opozdil. Soused se nechtěl nechat vyrušit, a přece nakonec vyhověl prosbě svého přítele. Nenechal jej odejít s nepořízenou, ale dal mu, co potřeboval. PM 68.6
Podobně si měli učedníci vyprošovat Boží požehnání. Pán Ježíš jim ukázal, že se stanou pokračovateli v jeho díle. Měli se poučit ze zázraku, když nasytil hladové zástupy, a z kázání o chlebu života z nebe. Když jim tuto úlohu svěřoval, věděl, jak často bude jejich víra vystavena zkouškám. Nejednou se ocitnou v nečekané situaci a uvědomí si svou lidskou nedostatečnost. Přijdou k nim lidé toužící po chlebu života a oni pocítí, jak jsou bezmocní a neschopní. Učedníci musí přijmout duchovní chléb, jinak nebudou mít co nabídnout. Nikoho neměli propustit hladového. Kristus jim ukázal zdroj pomoci, z něhož měli čerpat. Muž, kterého v nevhodnou dobu o půlnoci požádal poutník o pohostinství, jej neposlal dál bez pomoci. Neměl sice, co by mu nabídl, ale šel k někomu, kdo měl chléb, a žádal tak dlouho, až mu soused vyhověl. Jestliže Bůh poslal své služebníky, aby sytili hladové, nedá jim snad prostředky, aby mohli vykonat svěřené dílo? PM 69.1
Sobecký soused z podobenství ovšem neznázorňuje Boží povahu. Poučení nemáme vyvodit přirovnáním, ale z protikladu. Sobecký člověk splní naléhavou prosbu, jen aby se zbavil žadatele, který jej ruší z odpočinku. Bůh však dává rád. Projevuje soucit a touží, aby mohl splnit přání všech, kdo se k němu obracejí s důvěrou. Dává nám, abychom se mu podobali tím, že budeme sloužit druhým. PM 69.2
Spasitel řekl: “Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho poprosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!” Lukáš 11,9-13. PM 69.3
Kristus nás učil, abychom Boha oslovovali jménem, které se pojí s nejkrásnějšími mezilidskými vztahy, a tím chtěl posílit naši důvěru k Bohu. Nabídl nám přednost, abychom nekonečného Boha oslovovali “Otče”. Toto označení a oslovení vyjadřuje naši lásku a důvěru, kterou k němu chováme, a je zárukou jeho vztahu k nám. Bohu je příjemné, když ho oslovujeme tímto jménem a žádáme o přízeň a požehnání. Pán Ježíš několikrát opakoval, abychom si nemysleli, že oslovovat Boha “Otče” je troufalost. Chce, abychom si na toto oslovení navykli. PM 69.4
Bůh nás považuje za své děti. Vykoupil nás ze světa, který se o Boha nezajímá, přijal nás za členy královské rodiny, za děti nebeského Krále. Přeje si, abychom mu důvěřovali ještě více, než děti důvěřují svým otcům. Rodiče milují své děti, ale Boží láska je daleko hlubší a obsáhlejší než největší láska člověka. Nedá se s ničím srovnat. Jestliže rodiče umějí svým dětem dávat dobré dary, jak nekonečně víc dá nebeský Otec Ducha svatého všem, kdo o něj žádají? PM 69.5
Měli bychom se důkladně zamyslet nad naučením Pána Ježíše o modlitbě. Modlitba je dalekosáhlá záležitost. Pán Ježíš nám svým podobenstvím chtěl ukázat všechno, co o ní máme vědět. Ukázal nám, jak máme k modlitbě přistupovat, zdůraznil vytrvalost modlitebního úsilí a ujistil nás, že Otec naše modlitby rád slyší a že na ně odpoví. PM 70.1
Modlitbu bychom neměli zjednodušit na sobecké žádosti pouze pro vlastní prospěch. Máme prosit, abychom měli co dávat. Zásada, kterou se řídil Kristus, má ovládat i náš život. Když hovořil o svých učednících, řekl: “Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni.” Jan 17,19. Následovníci Pána Ježíše musí projevovat tutéž oddanost, stejné sebeobětování a podřízení nárokům Božího slova, jak byly patrny na Kristu. PM 70.2
Naším úkolem ve světě není uspokojit jen sebe a líbit se sami sobě. Máme Boha oslavovat tím, že s ním budeme spolupracovat v díle záchrany hříšníků. Máme žádat Otce o dary, které pak budeme předávat dál. Schopnost přijímat se zvětšuje jedině dáváním. Nemůžeme přijímat bohatství nebeského pokladu, aniž bychom je udíleli lidem kolem sebe. PM 70.3
I když soused v podobenství prosebníka několikrát odbyl, žadatel se nevzdal. Kristus nás učí, abychom se nepřestávali modlit, i když se nám zdá, že nás Bůh okamžitě nevyslyšel. Modlitba nemá změnit Boha, ale má nás vést, abychom se ztotožnili s Boží vůlí. Když Boha o něco žádáme, možná vidí, že naše srdce právě potřebuje důkladné sebezpytování a pokání. Potom nás vede těžkostmi, zkouškami a dokonce pokořením, abychom si uvědomili, že jsme byli překážkou, která bránila Duchu svatému, aby mohl působit naším prostřednictvím. PM 70.4
Splnění Božích zaslíbení je závislé na určitých podmínkách. Modlitbou nemůžeme nahradit plnění povinností. Kristus řekl: “Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.” Jan 14,15.21. Lidé, kteří předkládají Bohu své požadavky a dožadují se jeho zaslíbení, ale nesplňují uvedené podmínky, jej vlastně urážejí. Kristovo jméno berou jako záruku pro splnění Božích slibů, nemají však, čím by doložili svou víru a lásku ke Kristu. PM 70.5
Mnozí lidé neplní podmínky vyslyšení modliteb. Měli bychom se dobře zamyslet, jak se projevuje naše důvěra, s níž přicházíme k Bohu. Jestliže jej neposloucháme, jednáme, jako bychom chtěli proplatit šek, a přitom jsme nesplnili podmínky pro jeho proplacení. Připomínáme Bohu jeho sliby, žádáme, aby je splnil, kdyby to však učinil, zneuctil by tím své jméno. PM 70.6
Zaslíbení zní: “Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.” Jan 15,7. A Jan na jiném místě píše: “Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká: poznal jsem ho, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle.” 1. Janův 2,3-5. PM 71.1
Jeden z posledních příkazů Ježíše Krista učedníkům zněl: “Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.” Jan 13,34. Řídíme se tímto návodem, nebo stále ponecháváme ve své povaze nehezké rysy, které Pán Ježíš neměl? Jestliže jsme ranili nebo zarmoutili své bližní, je naší povinností vyznat chybu a usilovat o smíření. To je nezbytná příprava, abychom mohli vírou předstoupit před Boha a žádat o požehnání. PM 71.2
Lidé, kteří se modlí, prohřešují se často ještě jinak. Chováme se čestně vůči Bohu? Pán řekl ústy proroka: “Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: ‘ Jak se máme vrátit?’ Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‘Jak tě okrádáme?’ Na desátcích a na obětech.” Malachiáš 3,7.8. PM 71.3
Bůh — dárce každého požehnání, žádá určitý díl všeho, co nám svěřil. Tímto opatřením je podporováno dílo evangelia. Když Bohu vracíme uvedenou část, projevujeme vděčnost za jeho dary. Jestliže ji však zadržujeme, jak můžeme žádat o další požehnání? Jak můžeme očekávat, že nám svěří nebeské poklady, když nejsme dobrými správci pozemských hodnot? I zde může ležet tajemství nevyslyšených modliteb. PM 71.4
Bůh je ve své nekonečné milosti ochotný odpouštět. Říká: “Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodin země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.” Malachiáš 3,10-12. PM 71.5
Stejně je tomu se všemi ostatními Božími požadavky. Naplnění Božích slibů je podmíněno poslušností. Pán nabízí všechna nebeská požehnání lidem, kteří s ním spolupracují. Jen poslušní lidé se mohou s důvěrou dovolávat jeho zaslíbení. PM 71.6
Máme projevovat neochvějnou důvěru v Boha. Bůh často vyslyšení odkládá, aby vyzkoušel naši víru nebo ukázal opravdovost našich pohnutek. Jestliže se modlíme v souladu s jeho slovem, máme své prosby předkládat s pevnou důvěrou, že je splní. PM 71.7
Bůh neslíbil, že vyslyší okamžitě každou modlitbu. Vybízí nás, abychom prosili vytrvale. Vytrvalá modlitba prohlubuje vědomí odpovědnosti. Vytrvalost v modlitbě vede k opravdovosti a umocňuje naše přání. Kristus u hrobu Lazara odpověděl Martě: “Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?” Jan 11,40. PM 72.1
Mnozí lidé nemají živou víru, a proto vidí tak málo z Boží moci. Nedůvěra je příčinou jejich slabostí. Spoléhají na svoje úsilí více než na to, co pro ně může vykonat Bůh. Berou své záležitosti výhradně do svých rukou, plánují a spoléhají na vlastní síly. Málo se modlí a ve skutečnosti málo důvěřují Bohu. Nedokážou Bohu vytrvale předkládat své prosby, protože si plně neuvědomují své potřeby ani Boží ochotu dávat. PM 72.2
Máme se modlit tak vážně a vytrvale, jako žádal muž v podobenství svého souseda v noci o chléb. Čím opravdověji a usilovněji prosíme, tím pevněji se duchovně spojujeme s Kristem. Pán Ježíš nám bude dávat stále větší dary, protože poroste také naše víra. PM 72.3
Na nás je, abychom se modlili a věřili. Máme bdít, modlit se a spolupracovat s Bohem, který vyslýchá modlitby. Nezapomínejme, že “jsme spolupracovníci na Božím díle” 1. Korintským 3,9. Mluvme a jednejme v souladu se svými modlitbami. Ve zkoušce se ukáže bud’ opravdovost naší víry, nebo formálnost našich modliteb, a to je podstatný rozdíl. PM 72.4
Ve chvílích zklamání a problémů nespoléhejme na pomoc lidí. Spoléhejme na Boha. Jestliže jiným vyprávíme o svých problémech, zeslabujeme sebe a je neposílíme. Vkládáme na ně své duchovní slabosti, ale oni je nemohou změnit. Hledáme posilu u chybujícího a nedokonalého člověka, místo abychom se obrátili k dokonalému a nekonečnému Bohu. PM 72.5
Pro pravou moudrost není třeba jít až na druhý konec světa, protože Bůh je nablízku. Ani naše dosavadní schopnosti, ani ty, kterým se můžeme naučit, nám nezaručí úspěch. Bůh nám jej však nabízí. Měli bychom mnohem méně spoléhat na své lidské schopnosti a daleko více důvěřovat tomu, co pro každého věřícího může vykonat Bůh. On chce, abychom se ho vírou chopili a očekávali od něj velké věci. Chce, abychom chápali pozemské záležitosti i duchovní skutečnosti. Bůh si přeje rozvíjet náš rozum, chápavost i zručnost. Jestliže využíváme své schopnosti a žádáme Boha o moudrost, získáme ji. PM 72.6
Pokládejme slovo Ježíše Krista za jistotu. Nepozval nás snad, abychom k němu přišli? Nikdy svými slovy nevyjadřujme beznaději a zklamání. Tím bychom ztratili příliš mnoho. Pouhým pozorováním okolností a stýskáním na těžkosti dokazujeme, jak nemocná a slabá je naše víra. Mluvme a jednejme s vědomím, že naše víra je nepřemožitelná. Bůh vlastní nevyčerpatelné zdroje pomoci. Patří mu celý svět. PM 72.7
Vzhlížejme s vírou k nebi, k tomu, kdo má světlo, moc a sílu. PM 73.1
V pravé víře se skrývá životní optimismus, pevnost v zásadách a vytrvalost v předsevzetích, které neoslabí čas ani těžkosti. “Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jako orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.” Izajáš 40,30.31. PM 73.2
Mnozí lidé by chtěli pomáhat druhým, ale cítí, že nemají duchovní sílu ani poselství. Měli by svůj stav vylíčit před trůnem Boží milosti, měli by prosit o Ducha svatého. Bůh stojí za každým svým slibem. S Biblí v ruce bychom se měli modlit: Vykonal jsem, co jsi mi uložil a nyní se odvolávám na tvůj slib: “Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.” PM 73.3
Máme se modlit nejen ve jménu Ježíše Krista, ale také pod vlivem Ducha svatého. Tak máme chápat slova, že “Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním” Římanům 8,26. Bůh rád vyslýchá takové modlitby. Když se opravdově a vytrvale modlíme ve jménu Pána Ježíše, pak nám Bůh dává záruku, že “může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit” Efezským 3,20. PM 73.4
Pán Ježíš prohlásil: “Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.” Marek 11,24. “A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.” Jan 14,13. Duch svatý vedl apoštola Jana, aby napsal jasná a přesvědčivá slova: “Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoli o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoli o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.” 1. Janův 5,14.15. Předkládejme své prosby Otci ve jménu Ježíše Krista. Bůh jeho jméno oslaví. PM 73.5
Duhová záře kolem Božího trůnu svědčí o Boží věrnosti, ukazuje na jeho neproměnnost a stálost. My jsme se proti němu prohřešili, nezasloužíme si jeho přízeň, a přesto si přeje, abychom vyslovovali tak úžasnou prosbu: “Neodmítej nás však pro své jméno, nenech zhanobit trůn své slávy. Rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi.” Jeremjáš 14,21. Jestliže mu vyznáme svou nehodnost a své hříchy, Bůh splní svůj slib a vyslyší nás. Splnění svých slibů zaručil ctí svého majestátu. PM 73.6
Jako Áron, který svou službou znázorňoval Krista, i náš Spasitel vnáší ve svém srdci jména veškerého Božího lidu do nejsvětějšího místa. Náš Velekněz si je vědom všech výroků, kterými nás povzbuzoval k důvěře. Vždycky pozorně plní závazky uzavřené smlouvy. PM 73.7
Všichni, kdo jej hledají, naleznou. Těm, kteří klepou, budou dveře otevřeny. Neuslyší výmluvu: “Proč mne obtěžuješ? Už jsem zavřel dveře a nehodlám je otevřít.” Nikdo nikdy neuslyší: “Nemohu ti pomoci.” Všichni prosebníci, i když přijdou žádat o chléb pro hladové třeba o půlnoci, obdrží, oč prosí. PM 73.8
Prosící muž z podobenství dostal vše, co potřeboval, aby mohl nasytit hladového poutníka. Kolik dá Bůh nám, abychom mohli nabídnout jiným? “Podle míry Kristova obdarování.” Efezským 4,7. Andělé pozorují s nevšedním zájmem, jak člověk jedná se svými bližními. Když vidí člověka, který projevuje soucit s chybujícími jako Kristus, jdou mu pomáhat a připomínají mu slova, která se pro potřebné stávají chlebem života. “Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.” Filipským 4,19. Pán našemu opravdovému a upřímnému svědectví přidá moc věčného života. Boží slovo tlumočené našimi ústy bude znít skutečně jako pravda a spravedlnost. PM 73.9
Osobnímu úsilí o záchranu jiných by měly předcházet soukromé modlitby, protože potřebujeme velkou moudrost, abychom pochopili, jak působí spasení v lidském životě. Hovořme s Kristem dříve, než začneme mluvit s lidmi. Na službu lidem se musíme připravit u trůnu Boží milosti. PM 74.1
Dovolme svému srdci, ať vyjádří svou velkou touhu po živém Bohu. Kristův život ukázal, kolik může vykonat člověk spojený s Bohem. Můžeme obdržet od Boha všechno, co získal Kristus. Žádejme, a obdržíme. Dožadujme se všeho, co Bůh slíbil, s vytrvalou vírou Jákoba a s neúnavností Elijáše. PM 74.2
Přemýšlejme o úžasném Bohu. Svůj život spojme neviditelnými pouty s životem Pána Ježíše. Stvořitel světla chce ozářit i naše srdce. Přeje si, abychom ve tváři Ježíše Krista spatřili odlesk Boží slávy. Duch svatý nám zjeví Boží pravdy a vštípí je do našich srdcí jako živou sílu. Kristus nás povede až na práh věčnosti. Pak budeme moci spatřit slávu za oponou a budeme schopni lidem přiblížit dokonalost toho, který stále žije, aby se za nás přimlouval. PM 74.3