Poslové naděje

4. kapitola — Výběr knižních evangelistů

Ten, komu leží dílo na srdci — Protože rozšiřování naší literatury je misijní dílo, je třeba ho vykonávat v misijním duchu. Muži a ženy, kteří jsou vybíráni jako knižní evangelisté, by se měli do této služby zapojit srdcem. Jejich cílem by neměl být zisk, ale přinášení světla lidem. Veškerá naše služba ať je vykonána pro Boží slávu. Světlo je třeba předávat těm, kdo chodí v temnotách. Sledování sobeckých zájmů, láska k zisku, touha po uznání či funkci — to by se mezi námi nemělo ani vyslovit. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 317) PN 22.1

Pečlivý výběr pracovníků — Knižní evangelizace je mnohem důležitější dílo, než za jaké jej mnozí považují. Proto výběru pracovníků pro tuto služebnost je třeba věnovat stejnou pečlivost a uvážlivost jako výběru lidí pro kazatelskou službu. Mladí lidé po zaučení jsou schopni pracovat daleko kvalitněji než doposud, a přitom za podstatně nižší plat, na nějž si mnozí jiní zvykli. Pozvedněte korouhev, ať se k armádě pracovníků připojí ti, jimž není cizí sebezapření a sebeobětování, kteří milují Boha a své bližní. Ať přijdou, nikoli v očekávání pohodlného života, ale se statečností a s odvahou, navzdory překážkám a těžkostem. Ať přijdou ti, kdo vědí, jak naše publikace představovat vhodným způsobem, protože sami si jejich hodnoty vysoce cení. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 405,406) PN 22.2

Naši bratři by měli být při výběru knižních evangelistů velmi rozvážní, pokud nechtějí, aby pravda byla předkládána nevhodně a zkresleně. Všem opravdovým pracovníkům by měli zajistit dobré podmínky pro dostatečný příjem. Tato suma by se ale neměla zvyšovat proto, aby se knižní kolportéři “kupovali”, protože taková praxe by jim ublížila, stali by se sobeckými a marnotratnými. Snažte se jim vštípit ducha skutečné misijní práce a předpoklady nezbytné pro dosažení úspěchu. S Ježíšovou láskou v srdci bude knižní evangelista považovat za výjimečnou přednost to, že se může podílet na šíření světla. Bude se vzdělávat, plánovat a modlit ohledně každé záležitosti spojené se svojí prací. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 403) PN 22.3

Míra způsobilosti — Někteří mají větší předpoklady pro určitý druh práce než ostatní; proto není správné si myslet, že se každý člověk může stát knižním evangelistou. Někteří se pro tuto práci prostě nehodí, ale proto se na ně nemá pohlížet jako na nevěrné nebo neochotné. Bůh není ve svých požadavcích nerozumný. Církev je jako zahrada, v níž roste mnoho druhů květin, každá s výjimečností jí vlastní. Mohou se v mnoha ohledech lišit, ale každá má svou vlastní hodnotu. PN 22.4

Bůh neočekává, že každý jednotlivec v Jeho lidu se svými odlišnými povahovými vlastnostmi bude připraven zastávat jakékoli místo. Pamatujme na to, že máme rozdílná obdarování. Žádnému člověku nepřísluší předepisovat druhým práci bez ohledu na jejich vlastní přesvědčení o svých povinnostech. Je správné poradit a navrhnout plány, ale každý by měl svobodně sám hledat radu u Boha, kterému patří a jemuž slouží. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 333.334) PN 23.1

Mladí muži a ženy, kteří mají být zapojeni do pastorační služby, biblické práce nebo knižní evangelizace, by neměli být svazováni mechanickou činností. (The Review and Herald, 16.5.1912) PN 23.2

Dobré vystupování, takt a prozíravost — Misionářů je třeba všude. V každé oblasti misijního pole je nutné vybírat knižní evangelisty. Nikoli však z nestálých lidí ve společnosti ani z mužů a žen, kteří se pro nic jiného nehodí a v ničem jiném neuspěli. Vybírejme z těch, kdo mají dobré vystupování, takt, prozíravost a schopnosti. Takových je zapotřebí jako knižních evangelistů a zástupců v oblasti distribuce literatury. Lidé s talentem pro tuto činnost ji začnou vykonávat, ale pak jim nějaký nesoudný kazatel začne lichotit v tom smyslu, že by své obdarování lépe využili za kazatelnou než jen jako řadoví kolportéři. Tím je tato práce zlehčována. Knižní evangelisté jsou ovlivňováni k tomu, aby získali oprávnění kázat. Pak právě ti, kteří by se časem mohli vypracovat v úspěšné misionáře pro osobní práci při návštěvách a modlitbách s rodinami v jejich domovech, se stanou podprůměrnými kazateli. Pole, kde je třeba tak mnoho vykonat a kde může být dosaženo mnohých úspěchů, se následně zanedbává. Pokud schopný knižní evangelista, stejně tak jako kazatel, vykonává svoji práci věrně a svědomitě, měl by získat dostatečnou finanční odměnu. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 389.390) PN 23.3

Výběr mezi nejschopnějšími — Každý se pro tuto práci nehodí. Vybíráni by měli být takoví pracovníci, kteří mají nejlepší vlohy a schopnosti, ti, kdo se s porozuměním a cílevědomě chopí díla a budou v něm vytrvale pokračovat. Je třeba vypracovat promyšlený plán a pečlivě jej uskutečňovat. Místní sbory v každé oblasti by měly mít živou účast při misijním rozšiřování publikací. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 390) PN 23.4

Nutný předpoklad — náboženská zkušenost. — Mezi křesťanskou mládeží vyberte ty, kdo jsou vhodní pro šíření publikací s přítomnou pravdou. Mladí lidé, kteří neprožili náboženskou zkušenost obrácení, by neměli být vybíráni jako knižní evangelisté, protože nemohou správně představovat vzácné Boží poselství. Vysláním takové mládeže do pole knižní evangelizace neprospěje ani jim, ani Božímu dílu. Je to “svatá práce” a ti, kteří do ní vstupují, by měli být schopni vydávat svědectví o Kristu. (The Review and Herald, 7.10.1902) PN 23.5

Kolportérská práce je nejlepší cestou, jak získat zkušenosti. Ujistěte se, že tito lidé prožili ryzí obrácení dříve, než je začnete povzbuzovat k práci jakéhokoli druhu. Potom je nechte pracovat a Bůh bude skrze ně působit. (Manuscript 126, 1899) PN 23.6

Svaté dílo — Na kolportérskou práci by se mělo pohlížet jako na svaté dílo. Ti, kteří mají nečisté ruce a poskvrněné srdce, by neměli být povzbuzováni, aby do něj vstupovali. Boží andělé nemohou doprovázet do domovů neposvěcené pracovníky. PN 23.7

Proto všichni ti, kteří jsou neobráceni, kteří mají nečisté myšlení a zanechávali by skvrny své nedokonalosti na všem, čeho se dotknou, by se měli držet zpátky od zacházení s Boží pravdou. (The Review and Herald, 20.5.1890) PN 24.1