Od slávy k úpadku

26. kapitola — “Hle, váš Bůh”

Dlouho se satan snažil vést lidi k tomu, aby na Stvořitele pohlíželi jako na příčinu všeho utrpení a smrti. Ti, které se mu podařilo takto podvést, se na Boha dívali jako na někoho, kdo hledá sebemenší záminku, aby mohl člověka odsoudit, a je ochoten mu pomoci jen v případě, když to výslovně nařizuje zákon. Velký podvodník hovořil o zákonu lásky, který je základem Boží vlády ve vesmíru, jako o souboru příkazů namířených proti lidskému štěstí či jako o břemenu, kterého je nutné se co nejrychleji zbavit. Směle prohlašoval, že není možné dostát jeho požadavkům. SU 120.1

Izraelci zapomněli na pravý Boží charakter, a neměli proto omluvu. Bůh se jim totiž velmi často představoval jako Bůh “slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný” Žalm 86,15. Když je vyváděl z egyptského otroctví a vedl je pouští do zaslíbené země, choval se k nim nanejvýš laskavě. “Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné.” Izajáš 63,9. Mojžíš je cestou trpělivě seznamoval s vlastnostmi jejich neviditelného Krále (viz 2. Mojžíšova 34,6.7). SU 120.2

Když pak neposlušnost Izraele dosáhla svého vrcholu, Hospodin se rozhodl vyvolený národ zavrhnout a udělat z Mojžíšových potomků “větší a zdatnější národ, než je on” 4. Mojžíšova 14,12. Prorok však Bohu připomněl sliby, kterými se vyvolenému národu zavázal, a požádal jej, aby padlým lidem projevil svou lásku (viz 4. Mojžíšova 14,17-19). SU 120.3

Bůh na jeho úpěnlivé naléhání odpověděl: “Na tvou přímluvu promíjím.” Potom Mojžíše seznámil se svým konečným záměrem s Izraelem: “Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi.” 4. Mojžíšova 14,20.21. Celý svět měl poznat Boží velkou slávu, jeho charakter a něžnou lásku. A tento slib byl stvrzen přísahou. Dokud bude Bůh vládnout, měl by jeho lid vypravovat “mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech” Žalm 96,3. SU 120.4