Od slávy k úpadku

Začátek Izajášovy činnosti

Síly, které zemi ohrožovaly zvenčí, byly ve srovnání s vnitřním nebezpečím zanedbatelné. Nevěra a odpadnutí přivolaly na národ, který měl být světlem okolním národům, Boží soudy. Mnohá přestoupení severního království, která odsuzovali Ámos a Ozeáš, se velice rychle rozšířila v Judsku. V touze po zisku lidé spojovali svá pole a domy (viz Izajáš 5,8). Nebylo možné se dovolat spravedlnosti a s chudými neměl nikdo slitování. Bůh tehdy prohlásil: “Máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného.” Izajáš 3,14. Dokonce i soudci byli lhostejní k utrpení chudých, vdov a sirotků (viz Izajáš 10,1.2). SU 118.1

Ti, kdo zbohatli, začali vystavovat na odiv svůj majetek a libovali si v nezřízených pitkách a slavnostech (viz Izajáš 2,11.12; 3,16.18—23; 5,22.11.12). Modlářství se stalo přirozenou součástí života, která už nikoho nepohoršovala (viz Iz 2,8.9). Hrstka těch, kteří zůstali Bohu věrní, propadala zoufalství. Zdálo se jim, že Boží záměry se neuskuteční. SU 118.2

Není divu, že když byl Izajáš povolán, aby v této době prorokoval, moc se mu do plnění svěřeného úkolu nechtělo. Věděl, že se setká se silným odporem. Když přemýšlel o tom, jak jsou lidé tvrdohlaví a nevěrní, připadl mu jeho úkol beznadějný. Je správné, aby kvůli svému zoufalství nechal Judu napospas modlářství? Mají ninivští bohové ovládat zemi a protivit se Bohu? SU 118.3

Tyto a jim podobné myšlenky trápily Izajáše ve chvíli, kdy stál v chrámovém sloupořadí. Znenadání ve vidění spatřil Hospodina sedícího na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho svatého roucha naplnil chrám. Po stranách trůnu stáli serafové a v úctě jednohlasně volali: “Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.” Izajáš 6,3. Jejich burácivé hlasy pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil slávou (viz Iz 6,3). SU 118.4

Izajáš byl zcela přemožen Boží čistotou a svatostí. “Běda mi,” vykřikl, “jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.” Izajáš 6,5. Uvědomil si, že sám ve své nedostatečnosti není schopen splnit úkol, který mu byl svěřen. Pak ale jeden ze serafů vzal kleštěmi uhlík z ohně hořícího na oltáři a dotkl se jeho rtů se slovy: “Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.” Vzápětí zaburácel Boží hlas: “Koho pošlu a kdo nám půjde?” Po krátkém zaváhání Izajáš odpověděl: “Hle, zde jsem, pošli mne!” Izajáš 6,7.8. SU 118.5