Od slávy k úpadku

23. kapitola — Pád Izraele

Poslední roky izraelského království byly plné násilí a krveprolití, které nemělo obdoby ani v nejtemnějších letech Achabovy vlády. Více než dvě stě let rozsévalo deset izraelských národů vítr a nyní sklízelo bouři. Jeden král za druhým umírali rukou úkladných vrahů. Bůh o těchto uzurpátorech řekl: “Krále si ustanovili, ale beze mne, dosadili velmože, ale já se k nim neznám.” Ozeáš 8,4. Ti, kteří měli okolnímu světu svým příkladem představovat svatý Boží charakter, “zachovali se vůči Hospodinu věrolomně” Ozeáš 5,7. SU 110.1

Bůh jim skrze Ámose a Ozeáše posílal jedno napomenutí za druhým, vyzýval je k pokání a upozorňoval na blížící se pohromy. Ozeáš volal: “Orali jste svévoli, sklízeli bezpráví, jedli jste ovoce přetvářky. Doufal jsi v svou cestu, v množství svých bohatýrů… Za úsvitu bude izraelský král nadobro umlčen.” Ozeáš 10,13.15. Deset izraelských kmenů však nedokázalo rozpoznat, jaké hrozné následky jejich zlé jednání přinese, a proto se z nich brzy měli stát “psanci mezi pronárody” Ozeáš 9,17. SU 110.2

Někteří vládci se nedokázali smířit s tím, že jejich sláva pozbyla svůj lesk, a chtěli její zář obnovit. I nadále však vládli nespravedlivě a namlouvali si, že posílí svou politickou moc, když uzavřou spojenectví s pohanskými národy. “S Asýrií uzavírají smlouvu, do Egypta donášejí olej,” (Ozeáš 12,2) říká o nich prorok Ozeáš. SU 110.3

Hospodin opakovaně deset izraelských kmenů seznamoval s tím, jaké zlo přináší neposlušnost. I přes tato napomenutí a výzvy se však izraelský lid stále více vzdaloval Bohu. Hospodin o nich prohlásil: “Můj lid se zdráhá vrátit se ke mně; když ho volají k Nejvyššímu, nikdo se nepozvedne.” Ozeáš 11,7. SU 110.4

Padesát let před asyrským zajetím bylo izraelské odpadnutí srovnatelné s obdobím před potopou, kdy Noe stavěl loď. Národ opět uctíval Baala a Aštoretu a odloučil se od všeho, co by jej mohlo povznést a zušlechtit. Velice snadno podléhal každému pokušení. Pomýlení lidé, uctívající falešná božstva, byli proti hříchu bezbranní a vydávali se napospas zlým touhám neproměněného srdce. SU 110.5

Stále znovu se proroci stavěli proti útlaku, bezpráví, blahobytu a výstřednostem, bezuzdnému obžerství a opilství, jakož i proti nevázaným prostopášnostem. Ámos o nich prohlásil: “Oni však toho, kdo trestá v bráně, nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí.” (Ámos 5,10) Nakonec téměř všichni obyvatelé Izraele začali uctívat přírodu, zcela zapomněli na svého Stvořitele a “zabředli hluboko, propadli zkáze” Ozeáš 9,9. SU 110.6