Od slávy k úpadku
Poslední dny Elíšova života
Elíša se i nadále staral o chod prorockých škol. A Bůh byl s ním. Při jedné takové příležitosti “proročtí žáci řekli Elíšovi: ‘Hle, místo, kde před tebou sedáváme, je pro nás těsné. Pojďme k Jordánu, vezmeme si odtamtud každý jeden trám a uděláme si místo, kde bychom sedávali.’” 2. Královská 6,1.2. Elíša šel s nimi, povzbuzoval je, radil jim, a dokonce jim několikrát zázračně pomohl. SU 102.5
“Při porážení stromu se jednomu z nich stalo, že mu železná sekera spadla do vody. Vykřikl a zvolal: ‘Ach, můj pane, je vypůjčená!’ Muž Boží se otázal: ‘Kam padala?’ Když mu to místo ukázal, uřízl Elíša dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo. Pak řekl: ‘Přitáhni si je!’ On vztáhl ruku a vzal si je.” 2. Královská 6,5-7. SU 102.6
Elíšova služba byla natolik významná, že když prorok ulehl na smrtelné lože, dokonce i mladičký král Jóaš — modloslužebník, který Boha neposlouchal — v něm poznal otce Izraele a uvědomil si, že jeho přítomnost měla v dobách nepokojů větší cenu než nejpočetnější vojsko s vozy a koňmi (viz 2. Královská 13,14). SU 102.7
Mnoha ztrápeným se prorok stal moudrým otcem. A nyní se neodvrátil ani od bezbožného mladíka, který nebyl hoden postavení, jež zastával, a který velmi naléhavě potřeboval prorokovu radu. Bůh nabídl králi příležitost napravit své chyby a zajistit bezpečnost svého království. Aramejský nepřítel měl být poražen. Boží moc měla opět zasáhnout ve prospěch chybujícího izraelského národa. SU 103.1
Umírající prorok králi řekl: “Vezmi luk a šípy.” Když to král udělal, prorok pokračoval: “,Napni rukou luk.’ I napjal jej rukou. Elíša položil své ruce na ruce královy. A nařídil: ‘Otevři okno na východ!’” 2. Královská 13,15-17. Tím směrem za řekou Jordán ležela města, která patřila Aramejcům. Když král okno otevřel, Elíša mu nařídil, aby vystřelil. Šíp vyletěl do vzduchu a Elíša pod vedením Božího Ducha řekl: “Šíp záchrany Hospodinovy, šíp záchrany proti Aramovi. Úplně pobiješ Arama v Afeku.” 2. Královská 13,17. SU 103.2
A potom prorok vyzkoušel královu víru. Nařídil Jóašovi, aby vzal šípy a řekl: “Střílej k zemi.” Král třikrát vystřelil do země. “Měls vystřelit pětkrát nebo šestkrát, pak bys pobil Arama úplně! Nyní pobiješ Arama jen třikrát.” 2. Královská 13,18.19. SU 103.3
Z tohoto příběhu by si měli vzít poučení všichni, kdo zastávají důležité postavení. Když Bůh slibuje úspěch, jeho vyvolení by měli udělat vše, co je v jejich silách, aby tohoto zaslíbení dosáhli. Dosažený úspěch bude přímo úměrný jejich nadšení a vytrvalosti, s nimiž daný úkol plnili. Bůh totiž může vykonat zázraky ve prospěch svého lidu jen tehdy, pokud oni do vykonávání díla vloží všechnu svou energii. Věrní muži pevných morálních zásad budou pracovat s neutuchajícím nadšením tak dlouho, dokud se jasná prohra nepromění ve vítězství. Dokonce ani zdi vězení je od budování Božího království neodradí. SU 103.4
Radou a povzbuzením, které dal Jóašovi, zakončil Elíša svou službu. Zůstal věrný až do konce. Nikdy ani na vteřinu nezapochyboval o moci Všemohoucího. Vždy jednal s vírou a Bůh si jeho víry vážil. SU 104.1
Elíšovi nebylo dáno, aby následoval svého pána v ohnivém voze. V jeho případě Hospodin dovolil, aby onemocněl vleklou nemocí. Avšak i na lůžku, podobně jako na kopcích v Dótanu, kde viděl bojové šiky andělů, cítil Elíša okolo sebe přítomnost soucitných andělů, kteří mu přinášeli pokoj. Celý život projevoval pevnou víru; a jak rostlo jeho poznání Božího milosrdenství, jeho víra dozrávala v neotřesitelný vztah k Bohu. A když si pak pro něj přišla smrt, byl připraven. Nyní Elíša věděl, že “spravedlivý má útočiště i při smrti” Přísloví 14,32. A s jistotou mohl vyznat: “Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem.” Žalm 17,15. SU 104.2