Od slávy k úpadku

20. kapitola — Naamánovo uzdravení

“Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím.” 2. Královská 5,1. SU 97.1

Aramejský král porazil Izrael v bitvě, ve které král Achab přišel o život. Od té doby Aramejci neustále napadali izraelské hranice a při jednom takovém nájezdu unesli malé děvčátko, které v zajetí “sloužilo Naamánově ženě” 2. Královská 5,2. Děvčátko, jež se stalo otrokyní a bylo daleko od domova, patřilo k Božím svědkům, kteří ochotně naplňují poslání, jímž Bůh Izrael pověřil. Když sloužila v pohanském domě, začalo jí být líto jejího pána, a jelikož měla v dobré paměti zázračná uzdravení, která vykonal prorok Elíša, řekla své paní: “Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.” 2. Královská 5,3. Věřila, že Boží moc může Naamána uzdravit. SU 97.2

Chování dívky v pohanském zajetí je názorným příkladem toho, jak velký vliv má rodičovská výchova v raném dětství. Není větší poslání než to, které Bůh svěřil otcům a matkám — totiž výchova jejich potomků. SU 97.3

Šťastní jsou ti rodiče, v jejichž životech se zrcadlí božství, díky kterému Boží zaslíbení a přikázání probouzejí v jejich dětech vděčnost a úctu; rodiče, jejichž láska, spravedlnost a trpělivost vede jejich děti k poznání lásky, spravedlnosti a trpělivosti Boží a kteří učí své děti milovat, důvěřovat a poslouchat nebeského Otce. Ti předávají svým dětem poklad, jehož hodnota sahá až na věčnost. SU 97.4

Ačkoli některé děti budou v životě vykonávat civilní zaměstnání, všechny jsou povolány k tomu, aby padlému světu přinesly Boží milost. Kristus si přeje, aby stály po jeho boku a nezištně mu pomáhaly. SU 97.5