Od slávy k úpadku

Závěrečné tříbení

Na každého přijdou zkoušky. Brzy přijde doba, kdy lidé budou nuceni zachovávat falešný den odpočinku. Dojde k souboji mezi Božími a lidskými přikázáními. Ti, kteří krůček po krůčku přijali světská měřítka a zvyklosti, se raději podvolí nátlaku, než aby se vystavili posměchu, urážkám, hrozbě uvěznění nebo smrti. Tehdy bude zlato zbaveno strusky. Pravá zbožnost bude jasně odlišena od předstírání a náboženského pozlátka. Mnoho populárních lidí, kterých jsme si vážili pro jejich jedinečnost, skončí v temnotě. Ti, kteří nejsou oblečeni v Kristovu spravedlnost, poznají svoji bídu a nahotu. SU 72.1

Po celé zemi je mnoho těch, kteří se nepoklonili Baalovi. Tito lidé, podobně jako se v noci na obloze objevují hvězdy, zazáří ve chvíli, kdy zemi obestře tma. V Africe, v Evropě, v Severní Americe, v Číně, Indii, na malých ostrovech uprostřed moří a oceánů a ve všech odlehlých koutech země má Bůh ukryty své vyvolené, kteří ve chvílích největší temnoty zazáří a zjeví odpadlému světu proměňující moc poslušnosti Božího zákona. V době největšího odpadnutí, kdy bude satan dělat vše pro to, aby celý svět pod pohrůžkou smrti přijal znamení falešného dne odpočinutí, budou Boží služebníci “bezúhonní a ryzí” a budou svítit “jako hvězdy, které osvěcují svět” Filipským 2,15. Čím temnější bude noc, tím jasnější bude jejich záře. SU 72.2

Elijáš si myslel, že na Boží straně zbyl jen on sám, když Hospodinu řekl: “Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život.” Boží odpověď jej však překvapila: “Zachovám v Izraeli sedm tisíc, jejichž kolena nepoklekla před Baalem.” 1. Královská 19,14.18. SU 72.3

Ze stejného důvodu bychom se neměli pokoušet sečíst Boží lid, ale každý by měl mít srdce jako Kristus, který ze všech sil pracoval na záchraně ztraceného světa. SU 72.4