Od slávy k úpadku

Krize víry

Elijáš neměl utíkat. Měl se s prosbou o pomoc před Jezábeliným hněvem obrátit na toho, který jej pověřil tímto obtížným úkolem. Měl poslu, který mu doručil vzkaz, říct, že jeho Bůh jej před královninou nenávistí ochrání. Kdyby od Boha žádal sílu a ochranu, nikdo by mu nemohl ublížit. Hospodin by na Jezábel seslal soudy, které by na krále i lid měly silný vliv a bylo by díky nim možné vykonat rozsáhlou reformu. SU 61.1

Elijáš se domníval, že po přesvědčivém zázraku, který vykonal na hoře Karmel, nebude mít královna na Achaba žádný vliv a celý izraelský národ prodělá rychlou reformu. Ačkoli za celou dobu, kterou strávil na hoře Karmel, nesnědl ani sousto, dokázal Achabův kočár vést s neutuchající odvahou a silou. Pak se ale dostavil útlum, který obvykle následuje po projevech víry a po velkém úspěchu. Elijáš dostal strach, že právě zahájená reforma nebude mít dlouhého trvání, a propadl hluboké depresi. Ve chvíli úzkosti, kdy se nad jeho hlavou stahovala temná mračna Jezábeliných pohrůžek a kolem hlavy mu létaly satanovy otrávené šípy, přestal se prorok držet Boha. SU 61.2