Od slávy k úpadku

10. kapitola — Přísné napomenutí

Po dlouhé měsíce, které trávil ve svém úkrytu v horách u potoka Kerítu, dostával Elijáš zázračným způsobem potravu. Když pak vlivem sucha i tento potok vyschl, Bůh svému služebníkovi řekl: “Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou.” 1. Královská 17,9. SU 48.1

Tato žena nepocházela z Izraele. Nikdy se jí nedostalo takových výsad, jakým se těšil Boží vyvolený lid, a přesto věřila v pravého Boha a chodila ve světle, které osvěcovalo stezku jejího života. A nyní, kdy v Izraeli nebylo pro Elijáše bezpečné místo, Bůh svého proroka poslal, aby se ukryl právě v jejím domě. SU 48.2

“Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: ‘Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil… Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba.’” 1. Královská 17,10. SU 48.3

Jelikož na ženinu domácnost doléhaly bolestivé důsledky hladomoru, dostala strach, že svůj boj o přežití prohraje. I v této krajní situaci však dokázala vydat svědectví o své víře. Na Elijášovu žádost odpověděla takto: “‘Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic napečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.’ Elijáš jí řekl: ‘Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: »Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.«’” 1. Královská 17,12-14. SU 48.4

Byla to velká zkouška víry. Bez ohledu na to, jaké mohla poslušnost Bohu Izraele přinést jí a jejímu synu utrpení, “šla a udělala, jak Elijáš řekl” 1. Královská 17,15. SU 48.5