Od slávy k úpadku

Rechabeámův pád

Šalomounův nástupce nedokázal využít svého vlivu k budování závislosti na Hospodinu. Byl velmi svéhlavý, sebevědomý, umíněný a měl sklon k modlářství; kdyby však plně důvěřoval Bohu, vytvořil by si pevnou víru a naučil by se podřizovat svatým požadavkům. On však po nějaké době začal spoléhat na svou moc a na pevnosti, které vybudoval. Krůček po krůčku začal podléhat svým vrozeným slabostem, až se nakonec zcela přiklonil k modlářství. “Když se Rechabeámovo království upevnilo a utvrdilo, opustil Hospodinův zákon a celý Izrael s ním.” 2. Paralipomenon 12,1. SU 35.2

Lid, který Bůh vyvolil, aby byl světlem okolním národům, zatoužil se těmto národům podobat. Stejně jako za vlády Šalomouna, i za vlády Rechabeáma svedl špatný příklad mnohé ze správné cesty. SU 35.3

Bůh však nedovolil, aby odpadlictví judských králů zůstalo nepotrestáno. “V pátém roce vlády krále Rechabeáma vytáhl Šíšak, král egyptský, proti Jeruzalému, protože se zpronevěřili Hospodinu, s tisícem a dvěma sty vozů a se šedesáti tisíci jezdců. Lid, který s ním přišel z Egypta, Lúbijce, Sukejce a Kúšijce, nebylo možno spočítat. Dobyl opevněná města, která byla v Judsku, a přitáhl až k Jeruzalému. SU 35.4

Tu přišel prorok Šemajáš k Rechabeámovi a judským velitelům, kteří se před Šíšakem stáhli do Jeruzaléma. Řekl jim: ‘Toto praví Hospodin: »Vy jste opustili mne a já teď opouštím vás a ponechám vás v moci Šíšakově.«’” 2. Paralipomenon 12,2-5. SU 35.5

Ve ztrátách, které utrpěli v boji s Šíšakem, poznali trest Boží a na nějaký čas se pokořili. “Šíšak, král egyptský, vytáhl proti Jeruzalému a pobral poklady domu Hospodinova i poklady domu královského; pobral všechno. Pobral i zlaté štíty, které pořídil Šalomoun. Místo nich pořídil král Rechabeám štíty bronzové a svěřil je velitelům běžců, kteří střežili vchod do královského domu. Kdykoli král vcházel do Hospodinova domu, přicházeli běžci a přinášeli je a zase je odnášeli do místnosti pro běžce. Že se tak pokořil, Hospodinův hněv se od něho odvrátil a nezničil ho úplně, neboť i v Judsku bylo leccos dobrého.” 2. Paralipomenon 12,9-12. SU 35.6