Od slávy k úpadku

56. kapitola — Slavnostní shromáždění

Bylo to v době svátku troubení. Do Jeruzaléma se sešly zástupy lidí. Městské hradby sice byly opraveny, ale velká část města dosud ležela v troskách. SU 250.1

Na vyvýšeném dřevěném stupni, postaveném v jedné z nejširších ulic města a obklopeném rozvalinami připomínajícími Judovu odkvetlou slávu, stál Ezdráš, nyní již muž v letech. Po jeho levé i pravé straně byli shromážděni jeho bratři levité. Ulici zaplňovaly děti smlouvy, které se sjely ze všech koutů světa. A “Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl: ‘Amen, amen.’ Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří k zemi.” Nehemjáš 8,6. SU 250.2

Dokonce i zde však byly patrné důsledky hříchu. Protože si Izraelci brali ženy z jiných národů, došlo k úpadku hebrejštiny; kvůli tomu museli řečníci při vysvětlování zákona dbát o to, aby jejich výkladu všichni porozuměli. Spolu s Ezdrášem vyučovali zákonu i někteří z kněží a levitů. “Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.” Nehemjáš 8,8. SU 250.3

Lidé se zbožnou úctou naslouchali slovům Nejvyššího. Byli usvědčeni z hříchu a trápili se kvůli svým prohřeškům. Tento den však měl být dnem radosti, svatým shromážděním, svátkem, který měli lidé slavit, jak Hospodin ve své milosti nařídil, v radosti a bujarém veselí. “Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte… Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.” Nehemjáš 8,9.10. SU 250.4

První část dne byla věnována náboženským obřadům. Ve zbylém čase si lidé užívali hojnosti, kterou jim poskytl Bůh. Část jídla a pití darovali chudým. Všichni se radovali, protože slyšeli Boží slovo a rozuměli mu. SU 250.5

Desátého dne sedmého měsíce se konaly slavnostní obřady Dne smíření. Od patnáctého do dvaadvacátého dne téhož měsíce slavil všechen lid i jeho vůdci slavnost stánků. “Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány… Byla z toho převeliká radost. Z knihy Božího zákona se četlo den co den, od prvního až do posledního dne.” Nehemjáš 8,16-18. SU 250.6

Když každý den naslouchali slovům zákona, začali si jasněji uvědomovat hříchy, kterých se v minulosti dopustili jejich předkové. Protože se vzdálili od Boha, odtáhl od nich svou ochrannou ruku a dopustil, aby byli Abrahamovi potomci rozptýleni mezi cizí národy. Proto se nyní Izraelci rozhodli, že se slavnostně zavážou k dodržování všech Božích přikázání. Dříve však, než složili tuto slavnostní přísahu, oddělili se od pohanů, kteří tam byli s nimi. SU 251.1

Vůdci lidu je ujišťovali o tom, že Bůh podle svého zaslíbení jejich modlitby vyslyšel. Nestačilo se jen modlit, bylo také nutné vírou přijmout Boží odpuštění. Tuto víru bylo třeba vyjádřit tím, že budou Boha chválit a vyvyšovat za jeho dobrotu. “Povstaňte,” nařídili jim učitelé a kněží, “dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, po všechny věky.” Nehemjáš 9,5. SU 251.2

Potom shromáždění lidé, kteří stáli s rukama nataženýma k nebi, začali zpívat píseň: SU 251.3

“Ať dobrořečí tvému
slavnému jménu,
vyvýšenému nad každé
dobrořečení a chválu.
Ty, Hospodine, jsi ten jediný…
nebeské zástupy se ti klanějí.” Nehemjáš 9,5.6. SU 251.4