Od slávy k úpadku

Poslední bitva

Před námi je poslední bitva velkého sporu mezi pravdou a klamem. V této bitvě se neutkají věřící s nevěřícími, nýbrž vyznavači biblického náboženství s vyznavači náboženství tradic a pověr. V dnešní době si jen málokdo váží Božího slova, které lidstvo získalo za cenu utrpení a krveprolití. Učení o stvoření, jak jej zaznamenali inspirovaní pisatelé, o pádu do hříchu, pokání a o věčné platnosti zákona velká část křesťanů zavrhuje a považuje za výmysl. Pro tisíce lidí je bezvýhradná důvěra v Bibli známkou slabosti a naopak schopnost zduchovňovat a tím oslabovat důležité biblické pravdy důkazem učenosti a moudrosti. SU 235.2

Bůh nás volá k obnově a proměně. Je nutné, aby z kazatelen zaznívalo ničím neředěné biblické poselství. Mnoho současných kázání není provázeno mocí, která probouzí svědomí a přináší duši život. Ve většině případů posluchači nemohou spolu s učedníky vyznat: “Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?” Lukáš 24,32. Dovolte, aby Boží slovo promlouvalo k lidským srdcím. Umožněte těm, kteří doposud slýchávali jen lidské teorie, aby zaslechli hlas toho, který má moc připravit duši člověka k přijetí věčného života. SU 235.3

Reformátoři, podle jejichž protestu se jmenujeme protestanté, cítili, že je Bůh povolává k tomu, aby svět seznámili s evangeliem. Pro splnění tohoto úkolu byli ochotní vzdát se svého jmění, obětovat svobodu a dokonce nasadit vlastní život. Díky nim bylo Boží slovo navzdory pronásledování a nebezpečí smrti zvěstováno lidem z nejrůznějších společenských vrstev. Dokážeme být i my, kteří žijeme v závěrečných okamžicích velkého sporu, stejně věrní svému úkolu jako reformátoři? SU 235.4

“Trubte na polnici na Sijónu… Ať mezi chrámovou předsíní a oltářem pláčou kněží, sluhové Hospodinovi, ať prosí: ‘Ušetři, Hospodine, svůj lid, nevydávej své dědictví potupě.’” Jóel 2,15.17. SU 235.5