Od slávy k úpadku

51. kapitola — Duchovní probuzení

Ezdrášův příchod do Jeruzaléma vlil odvahu a naději do srdcí mnohých, kteří dlouhou dobu pracovali v obtížných podmínkách. Od doby, kdy se do Jeruzaléma vrátila první skupina přesídlenců, uplynulo více jak sedmdesát let. Za tuto dobu byl vykonán hezký kus práce. Byla dokončena stavba chrámu a částečně opraveny obvodové zdi města. Hodně práce však ještě zbývalo. SU 233.1

Mnoho přesídlenců zůstalo věrných Bohu, ale velká část jejich dětí a vnoučat ztratila povědomí o svatosti Božího zákona. Dokonce někteří z těch, kterým byl svěřen důležitý úkol, nepokrytě hřešili. Jejich hříšný život zpomaloval postup Božího díla; protože nebyli za své přestupky nikým pokáráni, Bůh nemohl svému lidu požehnat. SU 233.2

Ti, kteří do Jeruzaléma přišli s Ezdrášem, byli ve vztahu k Bohu velmi vyspělí. Na své cestě z Babylónu, během níž je nechránila žádná světská moc, získali cenné duchovní zkušenosti. Jejich vztah k Bohu byl velmi pevný; a když se tito lidé smísili s bezradnými a lhostejnými obyvateli Jeruzaléma, jejich vliv připravil půdu pro duchovní probuzení. SU 233.3

Zakrátko přišli za Ezdrášem starší izraelského lidu s vážnou stížností. “Izraelský lid, ani kněží a levité, se neoddělili od národů zemí, páchají ohavnosti”, a uzavírají s nimi sňatky. “Berou sobě i svým synům za ženy jejich dcery. Tak se mísí svaté símě s národy zemí. Předáci a představenstvo v této zpronevěře vedou.” Ezdráš 9,1.2. SU 233.4

Ezdráš věděl, že jednou z hlavních příčin izraelského odpadnutí před babylónským zajetím byly právě sňatky s pohany. Kdyby tehdy od nich zůstali odděleni, ušetřili by si mnoho nepříjemných zkušeností. Proto když se nyní dozvěděl, že vysoce postavení lidé přestupují zákony, které mají chránit jejich duchovnost, velice se rozčílil. Jeho srdce naplnil spravedlivý hněv. “Když jsem tu zprávu uslyšel, roztrhl jsem svůj šat i řízu, rval jsem si vlasy i vousy a seděl jsem jako omráčený. Tu se ke mně shromáždili všichni, kdo se třásli před slovy Boha Izraele pro zpronevěru přesídlenců. Ale já jsem seděl jako omráčený až do večerní oběti.” Ezdráš 9,3.4. SU 233.5

V době večerní oběti Ezdráš padl na kolena a vyznal před nebem vše, co trápilo jeho duši. Zvolal: “Můj Bože, stydím se a hanbím pozdvihnout k tobě svou tvář, Bože můj. Naše nepravosti se nám rozmohly až nad hlavu, naše provinění vzrostlo až k nebi. Ode dnů svých otců až dodnes jsme se velice proviňovali. Pro své nepravosti jsme byli spolu se svými králi a kněžími vydáni do rukou králů zemí, pod meč, do zajetí, v loupež i k veřejnému zahanbení, jak je tomu i dnes… Což budeme zase porušovat tvé příkazy a znovu se příznit s těmi ohavnými národy? Což by ses na nás nerozhněval, takže bys nás úplně zničil, že by žádný nezůstal a nevyvázl?” Ezdráš 9,6.7.14. SU 234.1