Od slávy k úpadku
Příprava na cestu
V tom, že král Artaxerxes tento edikt vydal, se projevila Boží prozřetelnost. Mnozí jeho působení rozpoznali a s vděčností využili toho, že se mohou do své vlasti vrátit za takto příhodných podmínek. Bylo určeno přesné místo, na kterém se měli v určitý čas shromáždit všichni, kdo se rozhodli vrátit do Jeruzaléma. SU 230.8
Na seřadiště se však dostavilo málo lidí. Mnozí vlastnili pozemky a domy a necítili potřebu ve svém životě cokoli měnit. Jejich lhostejný postoj negativně ovlivnil některé z těch, kteří by se za normálních okolností rozhodli ve víře následovat Boží lid. SU 231.1
Když se Ezdráš rozhlédl po shromážděných lidech, byl překvapený, že se nedostavil nikdo z levitů, z kmene odděleného pro chrámovou službu. Levité přitom měli být těmi, kdo na výzvy k návratu odpoví jako první. V zajetí levité při shromážděních, konajících se v synagogách, sloužili Bohu a vyučovali věřící. Zákony totiž Židům dovolovaly světit sobotu a slavit své náboženské svátky. SU 231.2
Po uplynutí sedmdesáti let vyhnanství se však situace změnila. Chrám v Jeruzalémě byl obnoven a vysvěcen, a proto bylo zapotřebí více kněží, kteří by vyučovali lid. Navíc byli Židé žijící v Babylónu neustále vystaveni nebezpečí, že ztratí svou náboženskou svobodu. Za časů královny Ester a Mordokaje se dostalo Židům dostatečně srozumitelného varování, aby se neprodleně vrátili do své země. Bylo pro ně nebezpečné dále pobývat uprostřed pohanského národa. Za těchto podmínek měli kněží ve vydaném ediktu rozeznat naléhavou výzvu k návratu do Jeruzaléma. SU 231.3
Král a jeho rádci poskytli Izraelcům dostatek prostředků k návratu a obnově města; kde ale byli v tento historický okamžik levité? Kdyby se bývali rozhodli připojit ke svým bratřím, mnoho lidí by je následovalo. Jejich nepochopitelná lhostejnost je názornou ukázkou toho, jaký měla většina Izraelců žijících v Babylónu postoj k Božím záměrům s jeho lidem. SU 231.4
Ještě jednou poslal Ezdráš levitům naléhavou výzvu, aby se přidali k jeho skupině. Vybraní poslové se rychle vydali doručit jeho poselství. Dostali za úkol přivést “sluhy pro dům našeho Boha” Ezdráš 8,17. Mnoho váhavých se po této výzvě rozhodlo odejít z Babylónu. Do tábora nakonec dorazilo celkem asi čtyřicet kněží a dvě stě dvacet chrámových služebníků, učitelů a pomocníků. SU 231.5
Všichni byli připraveni k odchodu. Čekala je cesta, která potrvá několik měsíců. V průvodu přesídlenců byli nejen muži, ale i jejich ženy a děti; každá rodina si s sebou brala celé své jmění a chrámové dary. Bylo jasné, že na ně čekají nepřátelé, kteří jsou připraveni zničit Ezdráše a všechny, kdo putovali s ním. Přesto Ezdráš krále nepožádal o ozbrojený doprovod. “Ostýchal jsem se,” pravil na vysvětlenou, “žádat od krále ozbrojený doprovod a jízdu, aby nám na cestě pomáhali proti nepříteli; řekli jsme králi: ‘Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc i hněv je proti všem, kdo ho opouštějí.’” Ezdráš 8,22. SU 231.6
Izraelci využili této příležitosti k oslavě Boha a všichni se rozhodli vložit své životy do jeho rukou. Nepožádají o vojenský doprovod. Nezavdají svým pohanským přátelům sebemenší příležitost k pochybnostem o upřímnosti své víry v Boha. Sílu nezískají spojenectvím s udatnými bojovníky, nýbrž tím, že na jejich straně bude Bůh. V bezpečí budou jedině tehdy, když budou usilovat o dodržování Božího zákona. SU 231.7
Postoj lidu dodal větší vážnost bohoslužbě, kterou před odchodem vykonal Ezdráš se svými pomocníky. “Tam u řeky Ahavy,” řekl Ezdráš, “jsem vyhlásil půst, abychom se před svým Bohem pokořili a vyprosili si u něho pro sebe, pro své dítky i pro všechen svůj majetek přímou cestu… Proto jsme se postili a prosili jsme v této věci svého Boha, a on naše prosby přijal.” Ezdráš 8,21.23. SU 232.1