Od slávy k úpadku

5. kapitola — Šalomounovo pokání

Přestože Hospodin Šalomouna jasně varoval a dal mu překrásná zaslíbení, Bible o něm říká: “On nedbal na to, co Hospodin přikázal… Srdcem [se] odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy.” 1. Královská 11,10.9. Jeho srdce bylo tak zakořeněné v přestupování zákona, že se jeho případ zdál být naprosto beznadějný. SU 29.1

Radost ze společenství s Bohem Šalomoun nahradil smyslnými radovánkami. O tomto období říká: “Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, zřídil jsem i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. Nakoupil jsem si otroků a otrokyň… Nahromadil jsem si také stříbro a zlato… Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou… SU 29.2

V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost… I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není… Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje.” Kazatel 2,4-11.17. SU 29.3

Prostřednictvím osobní trpké zkušenosti Šalomoun poznal prázdnotu, která je vlastní těm, kdo se pokoušejí najít nejvyšší dobro v pozemských věcech. Dnem i nocí jej trápily pochmurné a znepokojující myšlenky. Už více nenacházel radost ani pokoj mysli a budoucnost se mu zdála být beznadějně temná. SU 29.4

Ani v tuto chvíli jej však Hospodin neopustil. S pomocí výčitek svědomí a těžkých soudů se snažil krále přimět k tomu, aby si uvědomil, že jeho život je naplněný hříchem. Dovolil, aby nepřátelé sužovali a oslabili království. “Hospodin vzbudil Šalomounovi protivníka v Edómci Hadadovi… Také Jarobeám, … služebník Šalomounův, … udatný bohatýr, … pozdvihl ruku proti králi.” 1. Královská 11,14.26-28. SU 29.5