Od slávy k úpadku

47. kapitola — Jóšua a anděl

Protože izraelský národ byl vyvolen, aby na zemi udržoval povědomí o Bohu, satan nepřetržitě usiloval o jeho zničení. Dokud Izraelci poslouchali Boha, nemohl jim jakkoli ublížit. Proto vynaložil všechnu svou moc a lstivost, aby je vlákal do osidel hříchu. Když se do nich nechali chytit, vypověděli Bohu poslušnost a stali se kořistí svého nepřítele. SU 219.1

Bůh je však nikdy neopustil. Posílal k nim své proroky s varovným poselstvím a snažil se v nich probudit vědomí viny. Když se pak k němu v pokání vrátili, povzbuzoval je zprávami o tom, že je vysvobodí ze zajetí a znovu je přivede do jejich vlastní země. A nyní, když tato obnova započala a pozůstatek národa se vrátil do Judska, satan se ze všech sil snažil božské záměry překazit. Všemožně nabádal pohanské národy, aby Izraelce zničily. SU 219.2

V této těžké chvíli však Bůh posiloval svůj lid “slovy dobrými, slovy útěšnými” Zacharjáš 1,13. Názorně jim ukázal, jakou moc má Kristus, jejich Prostředník, nad satanem, žalobcem Božího lidu. SU 219.3

Zacharjáš uviděl “velekněze Jóšuu”, jak stojí před Božím poslem a je “oblečen do špinavého šatu” Zacharjáš 3,1.3. Zatímco Jóšua prosí o naplnění Božích zaslíbení, satan přednáší svá obvinění. Upozorňuje na to, že by Izrael neměl být kvůli svým přestoupením zahrnut Boží přízní. Prohlašuje, že Izraelci patří jemu a že neprodleně musí být vydáni do jeho rukou. SU 219.4

Velekněz v žádném případě netvrdí, že by Boží lid byl bez viny. Oblečen do špinavého šatu, který symbolizuje hříchy lidu, jejž zastupuje, stojí před Božím poslem, přiznává jejich viny a odvolává se na vykonané pokání. V pokoře se spoléhá na milost Spasitele, který odpouští hříchy. SU 219.5

Potom Boží posel, jímž byl sám Kristus, Spasitel hříšníků, umlčel žalobce slovy: “Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?” Zacharjáš 3,2. Kvůli svým hříchům byli Izraelci téměř stráveni plameny, které rozdmýchal satan a jeho pomocníci ve snaze zničit Boží lid. Bůh však v pravou chvíli natáhl svou paži a zachránil je. SU 219.6

Poté, co Hospodin Jóšuovu přímluvu přijal, nařídil: “,Svlékněte z něho ten špinavý šat.’ Jemu pak řekl: ‘Pohleď, sňal jsem z tebe tvou nepravost a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha.’ … Tu mu vstavili na hlavu čistý turban a oblékli mu šat.” Zacharjáš 3,4.5. Jeho hříchy a hříchy jeho lidu byly odpuštěny. Izrael byl oblečen do “slavnostního roucha” — byla jim připočtena Kristova spravedlnost. Bez ohledu na přestoupení, kterých se Jóšua v minulosti dopustil, byl uschopněn k tomu, aby před Bohem sloužil v jeho svatyni. Pokud bude věrný, stane se soudcem nebo správcem chrámu a již za svého života bude obklopen anděly. A nakonec se připojí k oslavnému zástupu před Božím trůnem. SU 220.1

“Nuže slyš, veleknězi Jóšuo: … Přivedu svého služebníka, zvaného Výhonek.” Zacharjáš 3,8. Výhonek, Zachránce, jenž má přijít, byl nadějí Izraele. Skrze víru v přicházejícího Spasitele byli Jóšua a jeho lid ospravedlněni a Bůh je zahrnul svou milostí. Díky Kristovým zásluhám se jim dostalo výsady být nebeskými vyvolenci mezi národy. SU 220.2

Ve všech dobách je satan “žalobce našich bratří, který je před Bohem [osočuje] dnem i nocí” Zjevení 12,10. Předtím, než je kdokoli vysvobozen z moci zla, se vždy odehrává stejný soudní spor. Nikdo není přijat do Boží rodiny, aniž by musel čelit odporu ze strany nepřítele. Ten však, kdo ochránil Izrael, ospravedlnil jej a spasil, je nadějí i pro dnešní církev. SU 220.3