Od slávy k úpadku

Danielova modlitba

Daniel prosil Boha, aby uspíšil naplnění svých slibů a obhájil svou čest. Ve svých modlitbách se zcela ztotožnil s těmi, kdo přestali plnit Boží vůli, a jejich hříchy vyznával jako své vlastní. Ačkoli byl “vzácný Bohu”, předstoupil nyní před Hospodina jako hříšník a naléhavě poukazoval na bídu svého milovaného lidu. SU 208.5

Jeho modlitba byla prostá a jasná: “Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, … zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů. A neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří mluvili ve tvém jménu našim králům, našim velmožům, našim otcům a všemu lidu země. SU 208.6

Panovníku, nechť se prosím podle tvé veškeré spravedlnosti odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory, neboť pro naše hříchy a viny našich otců je Jeruzalém a tvůj lid tupen všemi, kteří jsou kolem nás. SU 208.7

Panovníku, slyš! Panovníku, odpusť! Panovníku, pozoruj a jednej! Neprodlévej! Kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé město i tvůj lid se nazývá tvým jménem.” Daniel 9,4-6.16.19. SU 208.8

Dříve než Daniel dokončil svou modlitbu, zjevil se mu archanděl Gabriel, navázal na poslední vidění a vylíčil mu některé podrobnosti týkající se údobí sedmdesáti týdnů, které začíná vyjitím “slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma” Daniel 9,25.. SU 208.9