Od slávy k úpadku

44. kapitola — Daniel ve lví jámě

Darjaveš médský ihned po svém nástupu na trůn přikročil k reorganizaci vlády. “Darjavešovi se zalíbilo ustanovit nad královstvím sto dvacet satrapů, aby byli po celém království. Nad nimi byli tři říšští vládcové, z nichž jedním byl Daniel. Těm podávali satrapové hlášení, aby se tím král nemusel obtěžovat. Daniel pak vynikal nad říšské vládce i satrapy, neboť v něm byl mimořádný duch. Král ho zamýšlel ustanovit nad celým královstvím.” Daniel 6,2-4. SU 203.1

Pocta, které se Danielovi od krále dostalo, vzbudila závist předních mužů království. Nemohli však proti němu najít žádný důvod ke stížnostem, “neboť byl věrný. Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali. SU 203.2

Proto si ti muži řekli: ‘Nenajdeme proti Danielovi žádnou záminku, ledaže bychom našli proti němu něco, co se týče zákona jeho Boha.’” Daniel 6,5.6. SU 203.3

Následně vládcové a satrapové požádali krále, aby podepsal nařízení, podle kterého se nikdo nesmí třicet dní v modlitbě obracet na jakéhokoli boha či člověka kromě na krále Darjaveše. Přestoupení tohoto nařízení bude potrestáno vhozením přestupníka do lví jámy. SU 203.4

Vládcové a satrapové počítali s Darjavešovou marnivostí a přesvědčovali ho, že vydáním tohoto výnosu se výrazně zvýší jeho autorita. A jelikož král neprohlédl jejich lstivé záměry, nařízení podepsal. SU 203.5

Satanské mocnosti vzbudily v srdcích vládců závist a vnukly jim plán, jak Daniela zničit. A vládci, z kterých se staly nástroje zla, začali pracovat na jeho uskutečnění. SU 203.6

Úspěch plánu prorokových nepřátel závisel na Danielově věrnosti zásadám. Přestože Daniel rychle odhalil jejich nekalé záměry, ani v nejmenším nezměnil směr své cesty. Proč by se měl přestat modlit ve chvíli, kdy modlitbu potřeboval nejvíce? Svědomitě plnil své povinnosti a třikrát denně se ve svém pokoji u otevřeného okna obracel v modlitbách k Bohu. Ani v nejmenším se nesnažil své jednání maskovat. Nechtěl, aby si ti, kdo plánovali jeho zničení, začali myslet, že se jeho spojení s nebem přerušilo. A tak dával směle, i když s pokorou najevo, že žádná světská moc nemá právo se komukoli vměšovat do vztahu s Bohem. Jeho věrnost zásadám zářila v morální temnotě pohanského dvora jako jasné světlo. SU 203.7

Celý den vládcové Daniela sledovali. Třikrát jej viděli jít do svého pokoje a slyšeli, jak se modlí. Druhého dne si pak na jeho chování stěžovali u krále. Řekli mu, že Daniel neuposlechl jeho nařízení. Zeptali se jej: “Zdali jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, který by se v údobí třiceti dnů modlil ke kterémukoli bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, bude vhozen do lví jámy?” SU 204.1

Král jim odpověděl: “To slovo platí podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů.” Na to s neskrývanou radostí odvětili: “Daniel z judských přesídlenců, králi, na tebe a zákaz, který jsi podepsal, nedbá. Třikrát za den se modlí svou modlitbu.” Daniel 6,13.14. SU 204.2

V tu chvíli král uviděl past, kterou vládci nastražili. K vydání nařízení je nepřivedla horlivost pro královu slávu, nýbrž závist vůči Danielovi. Král, který “byl velmi znechucený”, se “namáhal až do západu slunce”, jak by svého přítele vysvobodil (Daniel 6,15). Pak za ním přišli velmoži a znovu na něj naléhali: “Věz, králi, podle zákona Médů a Peršanů žádný zákaz ani výnos, který král vydá, nesmí být změněn.” Daniel 6,16. Nařízení bylo nutné plně respektovat. SU 204.3