Od slávy k úpadku

42. kapitola — Nebúkadnesarovo bláznovství

Sen o veliké soše, podle kterého měla Babylónská říše zaniknout a na její místo nastoupit další čtyři, jež nakonec vystřídá Boží království, na Nebúkadnesara silně zapůsobil. SU 194.1

Přesto na tuto překrásnou vizi, která zjevovala Boží záměry s národy světa, na nějaký čas zapomněl. Když však byl na pláni Dúra pokořen, opět uznal, že Boží království je “království věčné” Daniel 7,27. Díky jeho vrozenému smyslu pro pravdu a spravedlnost jej mohl Bůh využít k potrestání neposlušných národů a k uskutečnění svých božských záměrů. Jak ale král připojoval k Babylónské říši jedno království za druhým, vzrůstala jeho sláva jako nejmocnějšího panovníka tehdejšího světa. Nebylo proto divu, že tento úspěšný a pyšný vládce byl v pokušení odklonit se od cesty pokory, která ve skutečnosti byla cestou k pravé velikosti. SU 194.2

V období míru mezi dobyvačnými válkami král se zápalem zveleboval královské město, až bylo chloubou celé země (viz Jeremjáš 51,41). Jelikož se mu podařilo udělat z Babylónu jeden z divů světa, vzrostla jeho pýcha natolik, až hrozilo, že zničí svou pověst krále, kterého ke svým účelům používá Bůh. SU 194.3

Ve svém milosrdenství mu dal Bůh další sen, který jej měl před tímto nebezpečím varovat. V nočním vidění Nebúkadnesar spatřil veliký strom, jehož vrchol sahal až do nebe a jeho větve zakrývaly celou zemi. V jeho stínu našla stáda bezpečný úkryt, ve větvích si ptáci splétali svá hnízda a “sytilo se z něho všechno tvorstvo” Daniel 4,9. SU 194.4

Když si král tento majestátní strom prohlížel, uviděl nebeského posla, který přistoupil ke stromu a mocným hlasem zvolal: “Skácejte strom! Osekejte mu větve! Otrhejte mu listí! Rozházejte jeho plody! … Avšak pařez s kořeny ponechte v zemi, … ať je skrápěn nebeskou rosou a se zvěří ať se dělí o rostliny země. Jeho srdce ať je jiné, než je srdce lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí, dokud nad ním neuplyne sedm let. V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená. Z toho živí poznají, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a komu chce, je dává.” Daniel 4,11-14. SU 194.5