Od slávy k úpadku

39. kapitola — Daniel v Babylónu

Mezi Izraelci odvedenými do babylónského zajetí byli i čestní a bohabojní muži, kteří byli odhodláni uctí­vat Boha i v případě, že by kvůli tomu mohli přijít o všechno. Tito muži se v zemi svého zajetí stanou zástupci živého Boha a budou se podílet na uskutečňování jeho záměrů. S hrdostí se přihlásí ke své víře a jménu vyznavačů živého Boha. SU 180.1

Skutečnost, že tito bohabojní muži byli nyní babylónskými zajatci a že nádoby z Božího domu byly uloženy v chrámu babylónských božstev, považovali vítězové za jasný důkaz toho, že jejich náboženství je nadřazeno tomu židovskému. Bůh se však rozhodl zjevit Babylóňanům svou svrchovanost, svatost svých požadavků a ukázat jim, jaké důsledky přináší poslušnost. SU 180.2

Daniel a jeho tři přátelé byli názornou ukázkou toho, čím se člověk může stát, spojí-li svůj život s Bohem. Ze svého prostého domova byli tito mládenci královského původu přesídleni do jednoho z nejvýznamnějších měst tehdejšího světa a dostali se na dvůr nejmocnějšího panovníka. Byli to jinoši “bez jakékoli vady, pěkného vzhledu, zběhlí ve veškeré moudrosti, kteří si osvojili poznání, rozumějí všemu vědění” Daniel 1,4. SU 180.3

Král Nebúkadnesar, který u těchto mladíků objevil velké schopnosti, se rozhodl dát jim takové vzdělání, aby mohli zastávat významná postavení. Nejprve nařídil, aby se naučili kaldejskému jazyku, a následně jim umožnil celé tři roky navštěvovat školy určené pro knížata říše. SU 180.4

Král židovskou mládež nenutil, aby se zřekla své víry, ale doufal, že k tomu postupem času sama dospěje. Říkal si, že když jim změní jména na taková, která budou úzce spojena s uctíváním babylónských božstev, a vystaví je svůdnému vlivu rituálů pohanské modloslužby, přiměje je k tomu, aby se dobrovolně zřekli svého náboženství a přijali babylónská božstva. SU 180.5