Od slávy k úpadku

38. kapitola — Poselství naděje

Skrze Jeremjáše v Jeruzalémě, Daniela v Babylónu a Ezechiela na březích řeky Kebar Bůh lid seznamoval se svými záměry. A to, co slíbil, že pro své věrné udělá, také bezpochyby splní. SU 176.1

Při putování pouští svým dětem kladl na srdce, aby vždy pamatovaly na jeho zákon. Následně pak, když se usadily v Kenaanu, si měly božská nařízení v každé domácnosti denně připomínat. Měly je zhudebnit a zpívat je. Kněží jim měli vyučovat a vládci o nich měli denně přemýšlet. Hospodin Jozuovi ohledně knihy zákona nařídil: “Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.” Jozue 1,8. SU 176.2

Kdyby se tímto nařízením vládci Izraele v nadcházejících stoletích skutečně řídili, osud národa by byl zcela jiný. Moc, kterou království získalo během Davidovy vlády a na počátku Šalomounovy vlády, byla důsledkem úcty k zákonu. Také k národní reformě v době proroka Elijáše a krále Jóšijáše došlo díky víře v živé Boží slovo. A na toto slovo se Jeremjáš odvolával, když se ve své době snažil podnítit další duchovní reformu. Obracel se na lidi s touto prosbou: “Slyšte slova této smlouvy.” Jeremjáš 11,2. SU 176.3

Když pak kaldejská vojska naposledy oblehla Jeruzalém, všichni pozbyli poslední špetku naděje. Bůh však zbytek věrných nenechal tápat v beznaději a zoufalství. Dokonce i ve chvílích, kdy byl Jeremjáš pod přísným vězeňským dohledem, Bůh mu sesílal nová poselství, ve kterých odhaloval svou touhu lidem odpustit a zachránit je. SU 176.4

Jeremjáš prostřednictvím názorného podobenství obyvatelům svatého města názorně demonstroval svou víru v to, že se Boží záměr s jeho lidem beze zbytku naplní. Před očima svědků koupil v Anatótu pole po svých předcích. Z lidského pohledu byl odkup pozemku, který ležel na území podléhajícím nadvládě Babylóňanů, čirým bláznovstvím. SU 176.5

Vždyť sám prorok předpověděl zničení Jeruzaléma a dlouhé období babylónského zajetí. Protože byl již pokročilého věku, nemohl doufat, že mu zakoupený pozemek v budoucnu přinese nějaký užitek. SU 177.1

Jeremjáš byl však skálopevně přesvědčen o tom, že Božím záměrem je přivést své děti z vyhnanství zpět do zaslíbené země. Očima víry Jeremjáš viděl přesídlence navracející se do země svých otců. Tím, že koupil pozemek v Anatótu, probudil v mnoha lidech naději, která do jejich srdcí vnesla pokoj. SU 177.2

Když Jeremjáš podepsal kupní smlouvu a získal podpis druhé strany, obrátil se na svého písaře Báruka a požádal jej: “Vezmi tyto listiny, tu kupní listinu zapečetěnou i listinu otevřenou, a vlož je do hliněné nádoby, aby se uchovaly po mnoho dní. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Opět se v této zemi budou kupovat domy, pole i vinice!” Jeremjáš 32,14.15. SU 177.3