Od slávy k úpadku

Tajná schůzka

Zatímco velmožové marně čekali na pomoc z Egypta, Sidkijáš přemýšlel o Božím prorokovi, které­ho vsadil do vězení. Po mnoha dnech si jej král dal zavolat a v tajnosti se jej zeptal: “‘Je nějaké slovo od Hospodina?’ Jeremjáš odpověděl: ‘Je’, a pokračoval: ‘Budeš vydán do rukou babylónského krále.’ SU 172.1

Potom se Jeremjáš krále Sidkijáše tázal: … ‘Kde jsou vaši proroci, kteří vám prorokovali: »Král babylónský nepřitáhne proti vám ani proti této zemi«? Teď poslyš prosím, králi, můj pane, předkládám ti prosbu o smilování: Neposílej mě zpět do domu písaře Jó­natana, abych tam nezemřel.’” Jeremjáš 37,17-20. SU 172.2

Na to Sidkijáš “přikázal dát Jeremjáše pod dohled na nádvoří stráží. Každý den mu dávali z ulice pekařů bochníček chleba, dokud nebyl všechen chléb ve městě sněden.” Jeremjáš 37,21. SU 172.3

Sidkijáš v sobě nenašel tolik odvahy, aby na veřejnosti přiznal, že Jeremjášovým slovům důvěřuje. Ze strachu od něj získával informace ve svém soukromí. Už ale neměl dostatek síly k tomu, aby se navzdory postoji velmožů a poddaných podřídil Boží vůli. SU 172.4

Jeremjáš i nadále trval na tom, aby se král vydal do rukou babylónského panovníka. Prohlásil: “Kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem nebo morem, ale kdo vyjde ke Kaldejcům, zůstane naživu a jako kořist získá svůj život, zůstane živ.” Jeremjáš 38,2. SU 172.5

Nakonec se stalo, že velmožové, kterým vadilo, že prorokovy rady stojí v cestě jejich vlastním zájmům, vznesli před králem své obvinění. Podle nich byl prorok nepřítel národa, kterého je nutné popravit. SU 172.6