Od slávy k úpadku

36. kapitola — Poslední judský král

Na začátku své vlády dostal král Sidkijáš plnou důvěru Babylónu a za rádce si vybral proroka Jeremjáše. Měl příležitost získat si úctu mnoha vysoce postavených úředníků a seznámit je s pravým Bohem. Díky tomu by přesídlenci v Babylónu získali mnoho výhod, lidé by měli úctu k Božímu jménu a ti, kdo zůstali v Judsku, by byli ušetřeni strašlivých pohrom, které na ně nakonec dopadly. SU 166.1

Jeremjáš králi Sidkijášovi a všem Judejcům radil, aby se na nějakou dobu podřídili vládě svých přemožitelů. A zajatce nabádal k tomu, aby usilovali o pokoj země, do které byli přesídleni. Avšak satan zneužil vzniklé situace a povolal do Jeruzaléma a Babylónu falešné proroky, kteří hlásali, že pouta zajetí budou brzy zpřetrhána a národ opět získá ztracené postavení. SU 166.2

Kdyby král a přesídlenci toto proroctví přijali, vedlo by to k mnoha chybným rozhodnutím. Ve snaze zabránit případné vzpouře Hospodin přikázal Jeremjášovi, aby okamžitě seznámil judského krále s následky povstání, a tak zabránil přicházejícím těžkostem. Rovněž měl přesídlence varovat, aby nevěřili tomu, že se blíží jejich vysvobození. SU 166.3

Jeremjáš jim řekl: “Nedejte se podvádět svými proroky, kteří jsou uprostřed vás, ani svými věštci.” Jeremjáš 29,8. Zároveň jim připomněl, že se Bůh chystá jejich národ obnovit až po sedmdesáti letech zajetí. Bůh věděl, že kdyby přesídlenci pod vlivem falešných proroků začali usilovat o rychlé vysvobození, jejich postavení v Babylónu by se velmi zhoršilo. Jakékoli nepokoje v jejich řadách by vedly k výraznému omezení jejich svobod. Výsledkem by byly jen pohromy a utrpení. SU 166.4