Od slávy k úpadku

32. kapitola — Menaše a Jóšijáš

Během krutovlády krále Menašeho judské království opět upadlo. Pohanství se vrátilo a mnozí lidé začali uctívat modly. “Menaše však Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, že se dopouštěli horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelci vyhnal.” 2. Paralipomenon 33,9. Všude bujelo zlo a dařilo se mu. Země byla plná tyranie, útisku a nenávisti ke všemu dobrému. Spravedlnost byla zneužívána a násilí vítězilo. SU 146.1

Avšak zkouška, kterou lidé prošli v období Chizkijášovy vlády, upevnila charakter mnohých. Ti se nyní stali ochranným valem bránícím šíření odpadnutí. Jejich svědectví ve prospěch pravdy Menašeho velice rozezlilo. Měl totiž ve zvyku tvrdě zakročit proti každému, kdo se mu postavil na odpor. “Také nevinné krve prolil Menaše velice mnoho, až jí naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému.” 2. Královská 21,16. SU 146.2

První, kdo padl jeho rukou, byl Izajáš, který více než padesát let plnil úlohu Hospodinova posla. “Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení.” Židům 11,36.37. SU 146.3

Mnozí z těch, kdo byli za vlády krále Menašeho vystaveni pronásledování, měli za úkol přinést lidu zvláštní poselství nápravy. O Judském králi proroci prohlašovali: “Menaše se dopouští… ohavností horších, než jakých se dopouštěli před ním Emorejci.” 2. Královská 21,11. Kvůli tomu měli být obyvatelé země odvedeni do babylónského zajetí a vydáni “v lup a plen všem jeho nepřátelům” 2. Královská 21,14. Ale ti, kdo se v cizí zemi spolehnou na Hospodina, najdou bezpečné útočiště. SU 146.4

Proroci s vírou napomínali Menašeho i jeho lid, ale tvrdohlavý Juda na jejich slova nedbal. Aby Bůh ukázal, že slova proroků se opravdu naplní, dovolil, aby jejich krále zajali Asyřané, “provlékli mu chřípím hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylóna” 2. Paralipomenon 33,11. Toto utrpení přivedlo krále k rozumu. “V nouzi prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost a hluboce se před Bohem svých otců pokořil. Modlil se k němu a on přijal a vyslyšel jeho prosbu a přivedl jej zpět do Jeruzaléma, aby dál kraloval.” 2. Paralipomenon 33,12.13. Jeho pokání však přišlo příliš pozdě. Království, které bylo dlouhé roky vystaveno vlivu modlářství, se už nedalo pomoci. SU 146.5

Do skupiny lidí, jejichž způsob života byl tak zkažený, že jej nebylo možné změnit, patřil i Menašeho syn, který usedl na trůn, když mu bylo dvacet dva let. Král Amón “chodil po všech cestách, po nichž chodil jeho otec, sloužil hnusným modlám, jimž sloužil jeho otec, a klaněl se jim. Opustil Hospodina, Boha svých otců, a nechodil po cestě Hospodinově.” 2. Královská 21,21.22. Bezbožný král však nevládl dlouho. Po dvou letech vlády jej v královském paláci zavraždili jeho vlastní služebníci. “Lid země pak dosadil místo něho za krále jeho syna Jóšijáše.” 2. Paralipomenon 33,25. SU 147.1