Od slávy k úpadku
31. kapitola — Dobrá zpráva
Izajáš dostal za úkol seznámit Judu s tím, že k Božímu Izraeli bude připojeno mnoho těch, kdo nepocházejí z Abrahamova rodu. Ačkoli toto učení nebylo v souladu s teologickými názory tehdejší doby, Izajáš svěřené poselství zvěstoval beze strachu a přinášel naději mnohým, kteří ochotně přijímali požehnání zaslíbené Abrahamovým potomkům. SU 142.1
Pavel o Izajášovi napsal: “Izajáš má odvahu říci: ‘Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.’” Římanům 10,20. Často se zdálo, že Izraelci nejsou ochotni nebo schopni pochopit Boží záměry s pohany. Záchrana pohanů však byla jedním z hlavních důvodů, proč se z Izraele stal samostatný národ. Jejich otec Abraham byl povolán k tomu, aby se vydal za hranice své země a stal se světlem pohanů. Přestože dostal od Boha zaslíbení, které obsahovalo slib, že bude mít tolik potomků, jako je písku na mořském dně, neměl se stát zakladatelem velkého národa v Kenaanu ze sobeckých pohnutek. Smlouva, kterou s ním Hospodin uzavřel, zahrnovala všechny národy světa: “Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.” 1. Mojžíšova 12,2.3. SU 142.2
Krátce před Izákovým narozením Bůh Abrahamovi opět připomněl svůj záměr s celým lidstvem: “Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.” 1. Mojžíšova 18,18. S podmínkami smlouvy byli následně seznámeni i Abrahamovi potomci. A Izraelci byli z egyptského otroctví vysvobozeni právě proto, aby se stali požehnáním pro všechny národy země a aby celý svět poznal Hospodinovo jméno. Kdyby Boha poslouchali, vynikali by nad ostatní svou moudrostí. Tento dar však mohli získat jen tehdy, kdyby se jejich prostřednictvím začal uskutečňovat Boží plán záchrany národů země. SU 142.3
Díky podivuhodným zázrakům, které se udály během vyvedení Izraelců z egyptského otroctví a při osidlování zaslíbené země, mnoho pohanů poznalo, že Bůh Izraele je Všemohoucí Vládce. Dokonce i pyšný farao byl přinucen uznat jeho svrchovanost: “Seberte se a odejděte z mého lidu,” řekl Mojžíšovi. “Jděte, služte Hospodinu… Vyproste požehnání i pro mne.” 2. Mojžíšova 12,31.32. SU 142.4
Putující zástupy Izraelců sledovaly, jak je Bůh na cestě předchází mocnými divy a získává na svou stranu srdce mnoha pohanů. V bezbožném Jerichu jedna pohanská žena vyznala: “Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi.” Jozue 2,11. Skrze víru “nevěstka Rachab… přijala vyzvědače a nezahynula s nevěřícími” Židům 11,31. Tento případ obrácení se k Bohu nebyl ojedinělý. Obyvatelé Gibeónu zavrhli modlářství a připojili se k Izraeli. Díky tomu pak měli účast na požehnáních smlouvy. SU 143.1
Bůh nedělá rozdíly mezi národy, rasami či kastami. Ve stvoření a spasení jsou si všichni lidé rovni. Kristus přišel na tuto zem, aby odstranil každou zeď, která nás od sebe odděluje, a doširoka otevřel dveře všech oddělení svatyně; tak nám zajistil volný přístup k Bohu. Jeho láska je tak hluboká, široká a plná, že proniká do všech koutů země. Vysvobozuje ze satanova vlivu ty, kteří se jím nechali oklamat, a přivádí je k Božímu trůnu. Žalmista pod vedením Božího Ducha zpíval: “Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů.” Žalm 22,28. “Ať přijdou egyptští velmožové, ať Kúš vztáhne ruce vstříc Bohu.” Žalm 68,32. “A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země…, že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, až se tam shromáždí v jedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.” Žalm 102,16.20-23. SU 143.2
Kdyby Izraelci zůstali věrní svému povolání, všechny národy země by měly užitek z jejich požehnání. Oni však na Boží záměry brzy zapomněli a začali na pohany pohlížet jako na ty, kteří jsou vyloučeni z Boží milosti. Okolní národy žily v nevědomosti. Jejich obyvatelé nepoznali Boží lásku, a proto se oddávali hříchu a vytvořili si vůči Bohu mnoho předsudků. SU 143.3
Takové byly poměry na začátku Izajášova působení. On se jimi však nedal zastrašit, protože mu v uších zněl andělský zpěv: “Celá země je plná jeho slávy.” Izajáš 6,3. A jeho víra byla posílena viděním slavného vítězství církve, kdy “zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře” Izajáš 11,9. SU 143.4